Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Jana Nepomuckého (Pohořelice)
  • Příběh: Kostel svatého Jana Nepomuckého (Pohořelice)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Jana Nepomuckého (Pohořelice)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Jana Nepomuckého (Pohořelice)

Příběh: Kostel svatého Jana Nepomuckého (Pohořelice)
❧

Kostel stál jako vymodelovaný z mlhy.

Jan Nepomucký se před ním rozkládal s nečekanou lehkostí, jako by ho někdo vymetl ze špatného snu a postavil na břeh tohoto zapomenutého kraje. Křivé opěrné pilíře se dotýkaly stěn jako prsty, které se bojí, že by se mohly rozptýlit. Vzduch voněl po vlhké dřevěné omítce a něčem starším, jako by v kameních zbylo ještě echo těch, kdo tu kdysi klekali.

Karel Ševčík, místní farářův pomocník, stál u hlavního vchodu a hleděl na záměrně zavřenou bránu. Za ní se schovával jako před soudním rozhodnutím, které by mu mohlo vzít všechen majetek. *Dva tisíce zlatých.* To bylo poslední, co mu zbylo. A teď tu stál, s rukama, které se mu třásly jako listí na podzim, a s ústy, které se mu naplnily pachem svíček a starého vosku.

„Pánové, nedá se nic dělat,“ ozval se za ním hlas, který zněl jako kámen, který se valí po schodech. Byl to Jan Potěhník, starší farář, muž s tváří jako sušené ovoce a očima, která viděla příliš mnoho. „Kostel je prázdný, ale neprázdný. Někdo tu zůstal.“

Karel se otočil. „Kdo by tu zůstal? Všichni prchají před dlužníky.“

„Ne všichni.“ Potěhník ukázal na dveře sakristie, které byly přitlačené zevnitř. „Včera večer jsem je zavřel. Dnes ráno byly takhle.“

Vzduch se najednou stal tlustý, jako med. Karel se přiblížil, srdce mu bušilo v krku. Rukou se dotkl dveří – byly teplé. Jako by je někdo právě opustil.

„Pojďte,“ šeptl Potěhník.

Uvnitř sakristie ležely rozházené svíce, jejich vosk roztavený v nepravidelných kapkách, jako by někdo spěchal a nechal je padat. Na stole, kde měl farář ukládat hostii, ležela malá dřevěná soška – svatý Jan Nepomucký, ale bez hlavy. Karel se zachvěl. „Kdo by…?“

„Nevím,“ odvětil Potěhník. „Ale včera večer tu nikdo nebyl. A dnes ráno –“ jeho hlas ztlumil, „– tu byla.“

Na zdi nad stolem se náhle objevilo světlo. Nejasné, jako by se někdo pokoušel projít skrze stěnu. Karel ucítil, jak se mu kožicha na zádech vztyčila. „Co to…?“

„Nevím,“ zopakoval Potěhník, ale jeho hlas už nezněl jako dřív. Zněl jako echo. „Ale já tu před deseti lety viděl něco podobného. Když tu byl ten mladý malíř Stern. Přišel sám, bez varování, a říkal, že mu svatý Jan ukazuje, jak má namalovat oltář. Řekl, že světlo mu přichází z úhlu, který neexistuje.“

Karel se otočil k oknu. Venku se rozkládal zámecký park, ale něco v něm bylo špatně. Stromy se zdály příliš husté, jako by se sbíhaly k sobě, aby něco skryly. A pak uviděl – na prahu kostela stála postava. Muž v černém plášti, který se otáčel k nim zády. Nebyl to žádný z obyvatelů Pohořelic. Nebyl to ani Potěhníkův pomocník.

„Kdo to je?“ zeptal se Karel, ale už věděl, že odpověď nebude mít.

Postava se pomalu otočila. A když se na ně podívala, Karel ucítil, jak mu krev zamrzne v žilách. Protože ten muž měl na hlavě sošku svatého Jana Nepomuckého – a v ústech se mu leskla krev.

Potěhník se zaječel. „Pánbuže, utíkejte!“

Ale dveře sakristie byly zamčené. A světlo z okna se začalo rozšiřovat, jako by někdo rozlitý vosk rozmazával po zdi.

Karel se probudil na chodbě kostela, oblečený jen v košili, s hlubokým řezem na zápěstí. Na zemi ležela soška svatého Jana – tentokrát celá, s hlavou. A na prahu sakristie stála jen prázdná skříňka, jako by nikdo nikdy nevstoupil dovnitř.

Potěhník ho našel brzy ráno. „Karel…“ řekl, ale neřekl nic jiného. Jen mu podal list papíru, na kterém bylo napsáno: *„Dva tisíce zlatých. Zítra v poledne. Na mostě.“*

Karel se podíval na kostel, který stál jako vymodelovaný z mlhy. A věděl, že tam něco zůstal. Něco, co ho čeká.

A že zítra půjde.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Jana Nepomuckého (Pohořelice) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)