Příběh: Kostel svatého Petra a Pavla (Dubany)

**Ruka se dotkla kamene a zůstal na ní otisk prstu, který tam neměl být.** Já, **Kunhuta z Duban**, jsem stála u severního pilíře, kde se stíny táhly jako roztrhané plachty, a držela jsem v dlani kousek černého chleba – ten poslední, který mi zbylo. Dveře kostela byly zamčené, a…