Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Rocha (Plzeň)
  • Příběh: Kostel svatého Rocha (Plzeň)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Rocha (Plzeň)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Rocha (Plzeň)

Příběh: Kostel svatého Rocha (Plzeň)
❧

Krev z rozbitého rtůteového skla mu stékala po prstech a mísila se s hustým blátem plzeňského předměstí. Matěj tasil meč, ale ruka se mu třásla tak silně, že hroził zbraní spíše sám sobě než stínu, který ho pronásledoval od samotných bran města. Vzduch kolem něj voněl po hnijících řekách a sladké smrti, která v roce tisíc pět set devadesát osm ovládla každou ulici. Mor byl všude, v každém kašli, v každém zhasnutém okně.

Zastavil se prudce před nově vybudovanými zdmi kostela svatého Rocha. Byla to stavba mladá, skoro ještě vonící čerstvou vápnem a dřevě, kterou sem v zoufalém gestu víry nechal vztyčit Šebestián Pechovský z Turnštejna. Matěj se opřel o chladný kámen zdi a zavřel oči. V hlavě mu hřměly hlasy lidí, které zradil. Peníze z lékárně, které měl rozdělit mezi chudé, teď ležely v těžkém rouchu, ale on je chtěl vzít pro sebe, utéct pryč z tohoto prokletého města, kde smrt stála u každých dveří.

Když otevřel oči, uviděl v průchodu k oltáři ženu. Byla to Anna, manželka Šebestiána, zahalená v šedý plášť. Nestála tam jako živý člověk, spíše jako součást mlhy, která stoupala z břehu řeky Mže. Její pohled nebyl odsud, pronikal skrze hříchy a lži až k samotnému jádru jeho strachu. Matěj chtěl vykřiknout, utéct zpět do temnoty uliček, ale nohy měl jako z litiny.

„Všechno, co ukradneš smrti, ti jednou vyžádá zpět s úroky,“ řekla tiše, ačkoliv její rty se nehýbaly.

Hlas zněl jako šumění vody pod Saským mostem, chladně a neúprosně. Matěj pocítil, jak mu v hrudníku ztuhla krev. V tu chvíli se z hloubi chrámu ozval zvuk, který neměl v tomto pustém místě být. Byl to zvon, jemný a čistý, přestože žádný zvonečník nebyl na svém místě. Světlo, které zaplavilo vnitřek kostela, nebylo z plamenů svící. Bylo to bílé, oslnivé jasné světlo, které ho nutilo klesnout na kolena.

V tom záři uviděl své ruce. Nebyly jen špinavé od bláta, ale sálaly temným, modravým světlem, jako by v nich proudila samotná nákaza. Věděl, že je nakažen. Že jeho útěk byl jen lží, protože smrt už v něm bydlela. V ten okamžik, kdy beznaděj dosáhla svého vrcholu, ucítil na čele dotek. Byl to dotek tak horký a čistý, že mu vyrazilo dech. Nebyla tam žádná ruka, jen proud tepla, který ho zvedl z kolen a přinutil ho vyklopit váček s penězi před práh kostela.

Když se znovu rozhlédl, žena byla pryč. Světlo zhaslo a plzeňská noc ho opět pohltila svou vlh छेjí. Matěj zůstal stát v tichu, zatímco z řeky Mže stoupala mlha a obalovala renesanční oblouky budovy. Cítil zvláštní klid, který nepřišel z vykoupení, ale z přijetí svého konce.

O mnoho let později, když už se v Plzni mluvilo o osvícení a císař Josef II. s chladnou logikou nařizoval bourat vše, co nepovazoval za užitečné, zmizely i zdi tohoto místa. Kámen byl rozbit, klenby se zřítily a památka na morové zázraky byla pohřbena pod vrstvami prachu a novými domy.

Jenže země nic nezapomíná. Kdo dnes projde ulicí U Svatého Rocha a zastaví se u domu číslo osmdesát čtyři, možná pocítí zvláštní chlad v zátylku. Pod podlahami a v tlustých zdech stále dýchají zbytky valených kleneb a fragmenty starých nápisů. Kdo se dokáže dívat pozorně, možná v tichu uslyší ozvěnu zvonu, který už dávno neexistuje, a pocítí neviditelný dotek, který připomíná, že některé dluhy zůstávají neuhaveny i po staletích.

Kdo jednou v těchto ulicích pocítí ten zvláštní tah k zemi, ten už nikdy nedokáže zapomenout na to, co pod jeho nohama stále tichý pláč hledá svou cestu zpět k světlu.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Rocha (Plzeň) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)