Příběh: kostel svatých Petra a Pavla (Chotěvice)

Karel Šťastný si otíral pot z čela, zatímco se snažil najít klid v chladném stínu kostela svatých Petra a Pavla, před kterým právě stál. Slunce bičovalo zemi a on cítil, jak se jeho duše snaží uniknout před tíhou vlastních hříchů. Jeho pohled se zastavil na kamenné bráně, která vedla do areálu kostela, a náhle pocítil neodolatelnou touhu vejít dovnitř.

Vstup do kostela byl jako vstup do jiného světa. Chladný vzduch ho obklopil a Karel si nemohli pomoci, ale cítil se zde více doma než ve vlastním domě. Jeho oči se zvykla na šero a on začal vnímat detaily interiéru. Novorománský styl, který kostel představoval, byl mu povědomý, ale něco zde bylo jiné. Něco, co nedokázal přesně určit.

Karel se posadil do lavice a snažil se uklidnit své myšlenky. Jeho život se dostal do slepé uličky a on nevěděl, jak z ní ven. Hříchy jeho minulosti ho tížily a on cítil, že se blíží ke konci své síly. Zavřel oči a snažil se modlit, ale slova mu zůstala na rtech. Najednou uslyšel slabý šepot. Byla to žena, která mluvila, ale on neviděl nikoho.

"Proč jsi zde, Karle?" ozval se šepot znovu.

Karel otevřel oči a kolem sebe se rozhlédl, ale byl sám. Šepot zněl znovu a on cítil, jak se jeho srdce rozbuší. "Kdo jsi?" zeptal se, ale odpověď se nedočkal.

Vstal a začal procházet kostel, snaže se najít zdroj šepotu. Prošel kolem oltáře, kde stála socha svatého Petra, a náhle pocítil silnou touhu dotknout se její ruky. Když se dotkl kamene, cítil nával tepla a světla, které ho obklopilo. Šepot se zastavil a on uslyšel pouze ticho.

Karel se vrátil do lavice a snažil se zpracovat, co se právě stalo. Byl to zázrak? Nebo jen jeho vlastní fantazie? Nemohl říct, ale cítil, že se něco změnilo uvnitř něj. Cítil se lehčí, jako by se jeho hříchy rozplynuly.

Otevřením očí zjistil, že kostel je prázdný. Slunce již nichtilo a stíny se prodloužily. Vstal a vyšel ven, kde ho čekal chladný večer. Cítil se jiný, jako by se jeho duše probudila. A když se ohlédl na kostel, cítil, že se tam vrátí. Věděl, že tam něco čeká, něco, co ho změní navždy.