Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Koupaliště Opava

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Koupaliště Opava
Smyšlený příběh

Příběh: Koupaliště Opava

Příběh: Koupaliště Opava
❧

„Kde jste ho viděl naposledy, proboha, kde je ten chlapec!“ Křik Urbana z Opavy rozřízl ticho letního odpoledne a odrazil se od hladkých, bílých stěn nově vybudované budovy. Urban, mladý úředník s pečlivě vyžehlenou košilí, stál bosý na okraji plaveckého bazénu a jeho prsty křečovitě svíraly kovové zábradlí. Voda v bazénu byla zrcadlově klidná, tak čistá, že v ní byly vidět každý obrubní kámen i geometrické linie budovy, která vypadala jako lodička připravená k odplutí do moderního věku.

Kolem nich se rozprostíral svět léta roku 1931. Vzduch voněl po čerstvém vápence, chloru a sladkém cukru z kavárny, kde si lidé v elegantních plaveckých kalhotách dopřávali kávu. Z hudebního altánku se nesl tichý zvuk smyčcových nástrojů, který měl vnášet klid, ale Urbanovi v uších zníl jako hrozba. Jeho syn, desetiletý Viktor, zmizel během jediného okamžiku, kdy Urban odvrátil zrak, aby si utřel pot z čela.

„Byl tady, u mramorového vodníka v dětském brouzdališti,“ vyhrkl Urban k přítomnému strážci. „Jen jsem se otočil k lavičce a on byl pryč. Žádný zvuk, žádný šplouchání, nic!“

Strážce, starší muž s kůží spálenou sluncem, se zamračil a pohlédl na bílou sochu vodníka, která s mírným úsměvem hlídala nejmenší plavce. Voda v brouzdališti byla mělká, sotva sahala k kotníkům. Nebylo možné, aby tam dítě zapadlo. Nebylo možné, aby zmizelo v prostoru, který byl obklopen otevřeným plochami, písečnou pláží a symetrickými liniemi architektury, kde se oko mohlo dostat do každého kouta.

Urban začal zběsile přebíhat areál. Jeho bosé nohy pálily na horkém betonu. Proháněl se mezi ležáky, vyrušoval lidi slunící se v rytmu nové doby a marně hledal v davu světlé vlasy svého syna. Zastavil se u skokanských můstků. Tam, kde se voda hloubila a stávala modrou, neviděl nic než odlesky slunce. V jednu chvíli se však zastavil. Na okraji bazénu, přesně tam, kde končila betonová plocha a začínala hladina, ležela malá, kožená sandálka.

Urban ji zvedl. Byla suchá. Naprosto suchá.

„To není možné,“ zašeptal. Viktor měl sandálky na obou nohách, když přišli. Jak mohl ztratit jednu, aniž by se zmočil?

V tu chvíli se z vodního zrcadla zdvihla malá bublina vzduchu. Poté se na hladině objevila ruka. Byla to malá dětská ruka, která se na okamžik vynořila, jako by chtěla něco uchopit, a pak s jemným pohybem zmizela zpět do hlubin. Urban se vrhl do vody bez ohledu na všechno. Plaval s plnými plícemi, roury funkcionalistické budovy se mu mířily k obloze jako strážní věže. Potápěl se hlouběji a hlouběji, až mu v uších začalo hučet a v plicích pálit.

Když se vyrazil zpět na povrch, lapal po dechu a křičel synovo jméno. Ale kolem něj panovalo absolutní ticho. Lidé v kavárně ztuhli. Hudba v altánku utichla. Všichni hleděli na místo, kde Urban před chvílí viděl ruku. Voda byla opět hladká jako sklo.

Viktor nebyl nalezen. Prohledali každý metr areálu, každou šatnu, každý kout mramorového vodníka i hloubky plaveckého bazénu. Chlapec prostě přestal existovat v prostoru mezi bílou stěnou budovy a modrou vodou. Policie z Opavy nenašla žádnou stopu, žádného svědka, žádný důkaz o tom, kam mohl zmizet z takto přehledného místa.

Urban zůstal v městských sadech stát dlouho poté, co ostatní odešli. Díval se na ty čisté linie, na ten moderní řád a symetrii, která měla přinést lidem štěstí a zdraví. Cítil však, že pod tímto povrchem, v onom prostoru mezi betonem a vodou, existuje trhlina, kterou nikdo nevidí.

Dnes, když se lidé koupají v tichu letního dne, někteří přiznávají, že u mramorového vodníka občas cítí chladný průvan, i když je venku horko. A občas, když je hladina bazénu naprosto nehybná, uvidí někdo na dně malou, koženou sandálku, která tam leží, přestože do vody nikdy nespadla.

✦
Příběh se váže k památce Koupaliště Opava Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)