Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Křížová Cesta V Nové Pace
  • Příběh: křížová cesta v Nové Pace

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

křížová cesta v Nové Pace
Smyšlený příběh

Příběh: křížová cesta v Nové Pace

Příběh: křížová cesta v Nové Pace
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý hříšníku!“ zakřičel Matěj a prudce zatřásl mužem, který před ním klečel v hlubokém prachu cesty.

Kníže pískovcového sloupu byl studený a vlhký, i když slunce pálilo do klobuků kolemstořanů. Starý muž, kterého Matěj držel za límec, jen tichým, chraplavým smíchem odpověděl, že pravda je v obrazech, které primátor Šádek právě nechal do nik zapustit. Byl to rok tysíc sedm set čtyřicet šest a vzduch voněl po čerstvém vápně a rozestřitém prachu z drceného kamene.

Matěj, mladý písař s neklidným pohledem, nespěchal. Věděl, že každé z těch čtrnácti zastavení není jen náboženským obrazem. Sledoval, jak muž s jménem Ondřej klesá k zemi, jeho prsty se křečovitě škrábaly po hrubém pískovci posledního pomníčku. Ondřej nebyl z města, přišel z kopců, s očima, které viděly věci, o kterých se v Nové Pace mluvilo jen šeptem v temných koutech hospod.

„Podívej se na třinácté zastavení,“ vydechl Ondřej a jeho hlas zněl jako drcení suchých listů. „Tam, kde se bolest stává tichem. Tam jsi najdeš to, co hledáš, ale jen pokud se odvážíš ztratit vlastní stín.“

Matěj ho pustil. Prudce se otočil k pískovcovém sloupi. Obraz v nikách byl jasný, barvy syté, svatý tichý. Ale když Matěj přiložil ucho k chladnému kameni, neslyšel ticho. Slyšel rytmické, pomalé bušení, jako by v samotném jádru pískovce tlouklo obrovské, pomalé srdce.

V tu chvíli se stalo něco, co vyrazilo Matějovi dech. Slunce na okamžik zakryla hustá, černá mračno, i když obloha byla předvteřinou bez jediného mráčku. Stín pomníčku se neprotáhl podle světla, ale začal se hýbat samostatně. Černý tvar na zemi se oddělil od pískovcového sloupu a pomalu, téměř neznatelně, sklouzl k nohám ležícího Ondřeje.

Matěj chtěl zakřičet, ale hrdlo mu ztuhlo. Viděl, jak se ten temný obrys dotkl boty cizince. Vteřinu poté Ondřej zmizel. Nebyl to pád, nebyl to úprk. Prostě přestal být. Zůstal jen prázdný límec jeho košile, který dopadl do prachu s tichým plapotasem.

Písař zůstal stát sám. Kolem něj byla jen tichá cesta vedoucí k Poštmistrovu kopci, v dálce bylo slyšet tichý zvuk zvonů, ale tady, u třináctého zastavení, vládla nepřirozená prázdnota. Matěj se třásl. Natáhl ruku a dotkl se pískovce. Kámen byl nyní horký, skoro žhavý, a v nikách obrazu se zdálo, že postavy mírně pohnuly hlavami, jako by sledovaly někoho, kdo právě vstoupil do jiného světa.

Matěj strávil zbytek života hledáním odpovědi. Prohledal všechny primátorovy záznamy, mluvil s kameníky, kteří pískovce vytesali, a studoval každou čáru na obrazech. Nikdo mu nedokázal vysvětlit, kam zmizel muž, který v jediné vteřině splývá s vlastním stínem.

Časem se cesta změnila. Pomníčky byly přemístěny, některé z nich se ztratily v zapomnění, obrazy vybledly a třinácté zastavení, ono místo ticha a zmizení, bylo povaleno a zapomenuto pod základy domů. Lidé zapomněli na Ondřeje, zapomněli na Matějův strach.

Jenže pískovec má svou vlastní paměť. Kdo dnes stojí u obnovených zastavení a v naprostém tichu přiloží ucho k chladnému kameni, může stále slyšet to pomalé, hluboké bušení. Je to zvuk, který nepatří do tohoto světa, ale který vyvolává zvláštní touhu dopřekrátit cestu a zjistit, zda je v hloubi kamene stále někdo, kdo na nás čeká, až se slunce znovu zakryje černým stínem.

Tajemství třináctého zastavení zůstalo vytesáno do pískovce, a kdo jednou pocítí ten zvláštní chlad v horký den, už nikdy nebude moci klidně odejít.

✦
Příběh se váže k památce křížová cesta v Nové Pace Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)