Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Lázeňský Dům Continental
  • Příběh: lázeňský dům Continental

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

lázeňský dům Continental
Smyšlený příběh

Příběh: lázeňský dům Continental

Příběh: lázeňský dům Continental
❧

Prsty Gustava von Heidera se třásly, když se pokoušel zasunout klíč do zámku masivních dubových dveří, zatímco z vnitřku nově dokončené haly doléhalo rytmické, kovové tikání, které tam rozhodně nemělo co dělat. Vzduch v ulici Tržiště voněl vlhkou omítkou, čerstvým vápnem a kovem, jenž byl právě dovezen z Komárovských železáren a nyní tvořil vnitřní galerii domu Continental. Gustav se opřel do dřeva a dveře se s tichým zavrzáním otevřely.

Světlo plynových lamp z ulice vniklo dovnitř a rozlilo se po mramorové podlaze, kde se zrcadlily složité vzory štukového stropu. Gustav zastavil. Uprostřed haly, přímo pod monumentální litinovou konstrukcí, která měla být pýchou Berlty Bernharth, stála postava. Nebyl to dělník, ani architekt Schidlo. Byla to žena v šatech tak temných, že téměř pohlcovaly veškeré světlo, a její tvář byla skryta za hustým, černým závojem. Stála nehybně, ruce sepjaté v klíně, a hleděla na toskánské sloupky, jako by v jejich reliéfech četla zašifrovaný vzkaz.

Pojďte dál, pane von Heidere, ozval se hlas, který zněl jako drcení drahokamů pod těžkým lisem.

Gustav udělal krok vpřed, jeho boty hlasitě zaduněly na dlažbě. Jak se přiblížil, ucítil náhlý, pronikavý chlad, který odporoval teplému letnímu večeru venku. Všiml si, že žena nedýchá; její postava se ani v nejmenším nechvěla, jako by byla vytesána z jednoho kusu kamene, stejně jako busty římských císařoven, které shlížely z fasády budovy na nic netušící kolemjdoucí.

Kdo jste? zeptal se Gustav a sevřel v dlani stříbrnou hlavici své vycházkové hole. Stavba je uzavřena. Paní Bernharth si nepřeje, aby se zde kdokoli pohyboval před kolaudací.

Žena se pomalu otočila. Skrz jemnou síťovinu závoje na něj nedohlédly oči, ale dvě prázdnoty, které jako by hleděly skrz něj, až do samotné podstaty jeho bytí. Zvedla ruku a ukázala na litinový sloup, na němž se v šeru mihotaly odlesky prstenců s vejcovcem. Vidíte ty gryfy, pane? Jsou tam vytesáni, aby střežili poklad, o kterém se v plánech architekta nepíše. Ale ten poklad není zlato, ani drahé kamení. Je to čas, který se v těchto stěnách zastavil, aby se mohl neustále opakovat.

Gustav ucítil, jak se mu krví rozlévá ledový klid. Chtěl vykřiknout, chtěl volat na strážníka, který obcházel lázeňskou zónu, ale jeho hlas byl jako uvězněný v hrdle. Žena udělala krok směrem k němu. Její pohyb byl nepřirozeně plynulý, bez jediného zvuku kontaktu s podlahou. Když procházela kolem něj, zanechala za sebou závan starého parfému, v němž se mísila vůně sušených fialek a vlhké hlíny z hrobu.

V roce osmnáct set devadesát jedna bude tato galerie otevřena celému světu, zašeptala, když se její šaty otřely o jeho kabát. Lidé sem budou proudit, budou obdivovat litinu a štukové festony, budou se smát a utrácet peníze. Ale nikdo z nich neuvidí tu druhou tvář Continentalu. Nikdo z nich nepochopí, že každá busta, každý monogram BB na štítě, je jen pečetí na dveřích, které by měly zůstat navždy zamčené.

Gustav se otočil, aby ji chytil za rukáv, aby ji donutil vysvětlit, proč se jeho vlastní obraz v zrcadlovém odrazu v hale nehýbe spolu s ním, ale v tu chvíli se ozval ohlušující zvuk kovu narážejícího na kov. Jako by se celá železná konstrukce galerie na okamžik prohnula pod tíhou neviditelného břemene.

Když se Gustav znovu podíval do středu haly, nikdo tam nebyl. Jen prázdnota, v níž se stále ještě vznášela vůně fialek a tíživé ticho, které ani ranní ruch lázní nedokázal zcela rozehnat. Když o hodinu později do haly vtrhli dělníci, našli Gustava sedět na zemi u paty sloupu. Díval se na monogramy BB vytesané do štuku a neustále opakoval jednu jedinou větu.

Nikdo mu nerozuměl a nikdo z rodiny Bernharthových se ho nikdy nezeptal, co se té noci skutečně stalo. Gustav von Heider do konce života nevkročil do domu Continental, a přesto každý večer stával na protější straně ulice Tržiště a pozoroval okna v prvním patře. Čekal, až se za nimi znovu mihne stín v černém závoji, který tam podle všeho zůstal uvězněn spolu s historií, kterou se nikdo neodvážil vyprávět nahlas.

Dnes, když projdete kolem onoho vchodu s novorenesančními dveřmi a kovanou mříží, možná ucítíte ten samý chlad a závan fialek, i když venku pálí slunce. Stěny domu Continental stále drží své tajemství pod vrstvami štukových festonů, a pokud se zastavíte dostatečně dlouho, možná i vy uslyšíte v hloubi budovy to kovové tikání, které tam nemá co dělat.

✦
Příběh se váže k památce lázeňský dům Continental Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)