Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Mariánský Morový Sloup
  • Příběh: Mariánský morový sloup

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Mariánský morový sloup
Smyšlený příběh

Příběh: Mariánský morový sloup

Příběh: Mariánský morový sloup
❧

„Zastavte ty dláta, nebo vám zlomím prsty!“ zařval hrabě Jiří Štěpán a jeho hlas se rozlehlel prázdným Dolním náměstím. Prach z pískovce stále visel ve vzduchu a mísil se s těžkou vůní tlejících listů a vlhkého kamene. Hrabě stál s tváří zrudlou hněvem před základem nového sloupu, který měl být darem za konec hrozivých dnů smrti a války.

Kamenici, starý mistr z místního cechu jménem Matěj, ztuhl s dlátem v ruce. Pod nohama mu křupal jemný prach, zatímco nad ním v šeru barokního města vyvratil svou tvář z pískovce první z mnoha detailů soklu. Hrabě však nekritizoval řemeslo. Jeho oči byly upřeny na něco, co leželo v hlubokém žlabu podstavce, tam, kde se kámen setkával s temnotou země.

Byla to malá skleněná láhev, uzavřená tsíněm, uvnitř kteréž se třpytilo něco kovového a bílý svitek papíru. Štěpán láhev zvedl a prsty se mu třásly. Nikdo z přítomných ji tam nepoložil. Práce na základech začaly před hodinou a místo bylo střeženo. Přesto tam ta láhev ležela, jako by ji tam vložila samotná země, nebo ruka, která už dávno nepatřila světu živých.

„Kdo to sem dal?“ vyjel se hrabě a pohledem přejel řadu dělníků. Muži mlčeli, sklonili hlavy a jen ticho Opavy, přerušované vzdáleným zvoněním kostela svatého Vojtěcha, zaplnilo prostor. Štěpán láhev neotevřel. Místo toho ji s podivným, téměř uctivým gestem zatlačil hluboko do vnitřního prostoru sloupu, tam, kde ji měla pohltit masa pískovce a zapomenout na ni čas.

„Zastavte se a dívejte se na ni,“ přikázal náhle Matějovi a ostatním, když začali zvedat hlavní tělo sloupu. „Tento kámen nebude jen ozdobou. Bude střežit tajemství, které nesmí vyjít na povrch, dokud nebude svět připraven.“

Hrabě Štěpán se od té chvíle změnil. Přestal být tvrdým pánem. Často byl viděn, jak stojí u dokončujícího se díla, dotýká se rukou vyřezaného hořícího srdce probodnutého mečem a šeptá slova, která nikdo nerozuměl. Lidé ve městě začali vyprávět, že hrabě s někým mluví. Že v noci, když měsíc osvítil sochu Panny Marie stojící na zeměkouli ovinuté hadem, se u sloupu objevuje postava v černém plášti, která nemá tvář, jen prázdnotu.

Jednou nocí, krátce poté, co byl sloup slavnostně zasvěcen, zmizel hrabě Jiří Štěpán. Neodešel z města, neodešel do války. Prostě přestal existovat. Jeho komnaty byly prázdné, jeho koně v overpriced stájích neklidně ržáli, ale samotný pán byl pryč. Jediné, co po něm zbylo, byl dopis adresovaný městské radě, v němž žádal, aby sloup zůstal nedotčen za každou cenu, i kdyby se začal drolit.

Město Opava vzpomínalo na hraběho s úctou i chladem v zádech. Sloup stál jako tichý strážce, ale někteří přísahali, že v noci slyší z hloubi pískovce jemné skleněné cinkání, jako by se uvnitř něco hýbalo. Jako by ta láhev, kterou hrabě do základů uložil, nebyla jen schránkou pro papír, ale kotvou pro něco, co do našeho světa nepatřilo.

Když o många let později řemeslníci sloup kvůli poškození rozebírali, našli láhev. Našli v ní listinu a minci. Ale ti, kteří s ní manipulovali, tvrdili, že papír byl prázdný a mince byla horká na dotek, i když v srpnu v chladném stínu kostela. Dokumenty, které se později objevily v archivech, mluvily o datech a opravách, ale nikde nebyl zmíněn ten první, skutečný vklad z roku 1675.

Kdo byl tím, kdo láhev do země položil dříve, než byl položen první kámen? A kam zmizel muž, který ji tam našel a rozhodl se ji navždy uvěznit v kamenném tělu?

Odpověď zůstala vytesaná v pískovci, skrytá pod nohama Panny Marie, v místě, kde se hřích setkává s odpuštěním a kde ticho stále šeptá jména těch, kteří zmizeli.

✦
Příběh se váže k památce Mariánský morový sloup Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)