Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Mariánský Sloup (Český Krumlov)
  • Příběh: Mariánský sloup (Český Krumlov)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Mariánský sloup (Český Krumlov)
Smyšlený příběh

Příběh: Mariánský sloup (Český Krumlov)

Příběh: Mariánský sloup (Český Krumlov)
❧

„Kde jsi to schoval, ty blázne, kde jsi to nechal!“

Matěj řval tak silně, až se mu v hrdle udělal kovový pachuť strachu a hněvu. Stál uprostřed náměstí v Krumlově, v prachu a horkém letním vzduchu, který páchal po hnijícím odpadu a starém kameni. Před ním klečel mladý pomocník z pražské dílny, jmenovaný Janík, a třásl se jako osika. Janík měl v rukou jen prázdný kousek lněného plátna, který byl ještě před chvílí obalený kolem něčeho velmi drahého.

Matěj, zkušený kameník, který léta pomáhal tvořit tváře svatých, se podíval nahoru na vrchol sloupu. Tam, kde se v jasném světle zlatily hvězdy kolem hlavy Panny Marie, bylo vše v pořádku. Ale dole, u paty stavby, kde se v nikách krčily postavy světců, chyběl jeden malý, ale zásadní detail. Kousek drahého, vytesaného krystalu, který měl být vložení do oka jedné z postav, aby v něm tančilo světlo, zmizel.

„Jen jsem ho na chvíli položil na římsu, pane Matěji, přísahám!“ zakřičel Janík a zaplavily ho slzy. „Jen jsem si chtěl utřít čelo a v tu chvíli... v tu chvíli to tam prostě nebylo!“

Matěj ho popadl za límec a přitáhl si k sobě. Vzduch kolem nich byl těžký a nehybný, jako by samo město zadrželo dech. Kolem nich procházeli lidi v černých pláštech, tichí a ustrašení, stále s ozvěnou morového moru v paměti. Každý pohled na sloup byl pro ně modlitbou o život, ale pro Matěje to byla v tuto chvílinoční můra. Ten krystal nebyl jen ozdobou; byla to darovaná věc z rodové pokladnice, symbol víry, který nesměl být ztracen.

„Hledej to! Prohreb každou spáru, každé zrnko písku!“ zasyčel Matěj.

Janík se vrhl k zemi. Lezl po schodech, sahal do prázdných nik, kde stál svatý Roch a svatý Šebestián. Prsty mu klouzaly po chladném pískovci, který byl stále vlhký od ranní rosy, i když slunce už pálilo do zad. Prohledával každý kout té čtyřboké základny, každou rýhu v lví hlavě, která měla jednou stříkat vodu, ale teď jen mlčela v kamenném spánku.

Najednou Janík ztuhl. V jedné z nik, tam, kde stál svatý Juda Tadeáš, uviděl něco, co mu vrazil do srdce mrazivý chlad. Krystal nebyl na zemi. Nebyl v prachu. Byl zasazen hluboko do kamenného hrdla sochy, do místa, kde žádný otvor nebyl. Byl tam prostě vrytý, jako by z něj vyrostl samotný kámen.

„Pane Matěji, podívejte se na to,“ zašeptal Janík.

Matěj přistoupil blíž. Když se sklonil, aby krystal vyndal, ucítil náhlý, prudký poryv studeného větru, který přišel z nikam tahu, přestože žádný strom v okolí nehnul ani jedním lístkem. Vzduch najednou zapáchl starou kostnicí a levandulí. Matěj natáhl ruku, ale vteřinu předtím, než se dotkl kamene, krystal prostě zmizel. Nebylo slyšet žádné cvaknutí, žádný zvuk. Jen prázdný, hladký povrch pískovce.

Oba muži zůstali stát v naprostém tichu. Matěj se podíval na své dlaně, které se mu třásly. Věděl, že Janík krystal neukradl. Věděl, že ho nikdo nemohl vzít tak rychle a tak neviditelně. Podíval se nahoru na Pannu Marii, která z výšky hleděla na město s neprůzračným klidem.

„Někdo si to vzal zpět,“ zamumlal Matěj, a jeho hlas zněl cize, jako by ho nevynesl on sám.

Zbytek dne strávili v mlčení. Matěj už nekřičel. Jen pozoroval, jak se stíny lévají přes náměstí Svornosti a jak se slunce pomalu schovává za střechy krumlovských domů. Janík se už neodvážil dotknout ani jednoho kamene.

Krystal se nikdy nenalezl. Ani v jednom z domů, ani v jedné z ulic. Matěj se z toho incidentu nikdy plně nezpamátoval; do konce svých dnů tvrdil, že v krumlovském vzduchu žije něco, co nesp uznává lidské zákony ani řemeslnou zručnost.

Kdo ví, zda ten drahokam stále spočívá někde v hloubi pískovce, neviditelný pro lidské oko, nebo zda ho pohltila samotná země, která kdysi v tomto městě sklidila tisíce obětí. Kdo dnes stojí u paty sloupu a přiloží ucho k chladnému kameni, možná uslyší tiché tlukot srdce v rytmu, který nepatří žádnému z nás.

✦
Příběh se váže k památce Mariánský sloup (Český Krumlov) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)