Příběh: Mšecký zámek
Bylo to v pondělí ráno, kdy Martin zjistil, že cizí jezdci třesou se pod deštnými oblaky kolem Mšeckého zámku. Srdce mu utíkalo do hrudníku, když viděl na nich znaky Schwarzenbergů – štít s hadem, který rozvrátil celou jeho nevinnost. Uvnitř věže se objevila Anna, její oči jako zimní lesy plné úzkosti. "Co to bude," šeptala a přitiskla své ruce k srdci. Martinovi vlasy foukaly ve stínovém vzduchu věže, zatímco čekal na odpověď.
"Je to válečné časování," pronesl Martin s tichým rozmachem. "Nikdo neví, jak dlouho se budeme moci uchýlit za hradebním zdí." Vnitřní boj ho pálil jako zima v noci, kdy si vzpomněl na jejich šeptané sny pod červenými stromy zahrady. "Ano, a co tyto myšlenky," ptala se Anna váhavě, sklonila hlavu tak blízko k němu, že cítil vůni jejího vonných vláken.
"Musím je ukryt, protože nejsou vhodné pro Štampachovce," odpověděl Martin s utajeným žalem. "Rozdíl mezi námi není mnohem víc než kámen." Anna si přitiskla ruku k boku, ale zvedla hlavu plnou odvahy. "Nic nebude důležitéjšího než naše srdce," řekla tiše a její oči tleskaly slzami, které se proměnily v světlo nad jejich tajemstvím.
"Neznámou cestu budeme opustit všemi cestami, které ještě nebyly," odpověděl Martin s odhodláním. "Více než dny a noci se sneseme." Před závějovou bouří bylo vidět na jejich tvářích přání pro život společný, i když věděli o rozporu. "Vidím tě," šeptla Anna a plížila se k němu skrz zvuky deště praskajících listů.
Zvony z dálky oznamovaly, že čas není na jejich straně. Když si přitiskli ruce v posledním okamžiku shonu, znal Martin, že nikdy neopustil tajemství, které spojilo je navždy. Slzy leckdo odnášel ve svém zbrojnictví a cizinci už se blížili. "Kdybychom věděli, že tohle nekonečné může být," řekl Martin, když jejich oči se střetly.
"Říká se, že ve těch komnatách, kde kdysi slavili, ještě dnes cítit láska, kterou nikdo nenašel," šeptal Martin, zatímco Anna odcházela, slyšíc vzdálené kroky. Bylo to jako příslib, který se prolínal s mžikem, jejich dveře otevřené pro budoucí světlo.
A tak zůstaly zatměné hvězdy na nebi jako viditelné znaky toho, co bylo a nebude nikdy.