Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Na Valech (Horní Přím)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Na Valech (Horní Přím)
Smyšlený příběh

Příběh: Na Valech (Horní Přím)

Příběh: Na Valech (Horní Přím)
❧

„Ustup, Mikuláši, nebo tě tyhle hrobové hlíny pohltí dřív, než stihneš vykřiknout!“

Mikulášt neposlechl. Prsty měl zbrojené o ledovou vlhkost ranní mlhy, která se lepila na kůži jako studený pot. V dlaních svíral těžký železný klíč, který mu předtím v noci podstrčil starý kletník z hradeckého hradu. Stáli na okraji vysokého zemského valu, který se tyčil nad nimi jako ztuhlé vlnění země. Vzduch kolem nich voněl po hnijícím listí a starém železe, přestože v okolí nebyl vidět žádný kovář.

„Tamto místo není pro nás,“ šeptal mu do ucha Jan, jehož hlas se třásl víc než kolena. „Podívej se na ty stěny. Kdo je stavěl, nechtěl, abychom dovnitř vstoupili. Kdo z nich vstoupil, už nikdy nevyšel stejnou cestou.“

Mikuláš se však díval jen na úzkou mezeru mezi dvěma souběžnými hrubými valy. Ten vnější byl vysoký, hrozivý, stál jako nehybný strážce, který nespí. Vnitřní byl nižší, ale působil jako past. Vstup byl úzký, téměř dýchavý, a v jeho hloubi se vznášela tma, která nepohybovala ani při nejsilnějším závanu větru z Přímského lesa.

„Kde jemelec, který jsi slíbil?“ vyjel to z něj Mikuláš a udělal první krok dopředu.

Jan ho chytil za rameno, ale jeho stisk byl slabý. Obojí z nich věděli, proč jsou tady. Před měsícem zmizela z vesnice dívka, dcera místního mýtníka. Odcházela právě sem, k těmto zapomenutým hrobům a hliněným zdivům, o kterých se říkalo, že jsou starší než samotné království. Nikdo ji nenašel. Jen jedna stopa vedla k severnímu okraji, kde se země náhle trhala a hroutila do hlubokých děr, jako by ji samotná země chtěla vymazat z paměti.

Mikuláš vstoupil do vnitřního areálu. Pod nohama mu křupal štěrk a cítil, jak se mu pod botami hýbe podmáčená půda. Bylo tu ticho, které nebylo přirozené. Ptáci v okolním lese mlčali, jako by se báli, že jejich zpěv probudí něco, co by mělo zůstat v hloubce.

„Slyšíš to?“ zastavil se Mikuláš.

„Nic neslyším,“ odpověděl Jan, který zůstal stát na vnějším valu.

Mikuláš však slyšel. Byl to zvuk, jako když někdo pomalu škrábe nehty o suché dřevo. Zvuk šel zespodu, z hloubi země, která pod ním byla tlustá a těžká. Podíval se kolem sebe. Prostor byl uzavřený, obklopený hliněnými hradbami, které ho odřízly od světa živých. Cítil, jak mu v zátylku stygne krev. Vteřinu poté uviděl v mlze postavu.

Stála v doprostředě areálu. Byla to dívka. Měla na sobě stejné šaty, v nichž zmizela, ale látka byla šedá, prokvětilá plísní a roztrhaná. Stála nehybně, zády k nim, a hleděla směrem k severu, kde se terén prudce svažoval.

„Anno!“ vykřikl Mikuláš a rozběhl se k ní.

Jan začal křičet, aby se vrátil, aby utekal, že tohle není ona. Ale Mikuláš už byl u ní. Když položil ruku na její rameno, neucítil teplo lidského těla. Cítil jen vlhký chlad, jako by dotýkal se kamene, který ležel deset let v ledové vodě.

Dívka se pomalu otočila. Neměla v obličeji oči, jen dvě hluboké, černé díry, ze kterých vytékal hustý, černý kapalný prach. Neotevřela ústa, ale v hlavě Mikuláše zazněl hlas, který zněl jako drcení kostí v mlýně.

„Už jsi tady. Teď už nás bude méně hledat.“

V ten moment se země pod Mikulášem pohnula. Cítil, jak ho něco neviditelného táhne dolů, do hlubokého příkopu, který tam předtím nebyl. Jan, který z valů sledoval scénu, viděl jen, jak se jeho přítel v jediném okamžiku propadl do země, jako by ho pohltila hladová pěst.

Když Jan v panice seskočil dolů, aby ho zachránil, místo Mikuláše tam našel jen ticho a hladkou, vlhkou plochu hlíny. Žádné díry, žádné stopů, žádné těla. Jen v prachu ležel ten železný klíč, který se pomalu zapadal do bahna.

Jan utekl z valů a už se nikdy nevrátil. Vesničané však tvrdí, že když je mlha nad Přímským polesem hustá, vidí na hřebenech valů dvě postavy. Jedna z nich je dívka, druhá je mladý muž, který stále hledá cestu ven z místa, které nemá brány.

Kdo jednou vstoupí mezi ty dva valy, stane se součástí hlíny, která tajemství nevrací.

✦
Příběh se váže k památce Na Valech (Horní Přím) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)