Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Netolice

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Netolice
Smyšlený příběh

Příběh: Netolice

Příběh: Netolice
❧

Kastelán Nemoj sevřel v dlaních kus ještě teplého jasanového dřeva a sledoval, jak kovářův učeň zběsile brousí ostří nového meče. Vzduch nad hradním návrším čpěl sírou, pálenou kůží a oním zvláštním, sladkým pachem tlejícího listí, který se sem každé podzimní ráno plazil od potoka pod strání. Nemojovi v ústech zhořela slina. Věděl dobře, co stojí pod vrstvou udusané hlíny u vstupní brány, tam, kde dělníci před několika dny narazili na stařičký, trojitý příkop, hluboký a temný jako lidské svědomí po hříchu.

Když sem před lety přišel z rozkazu knížete spravovat tuto výspu nad jižními močály, lidé v podhradí ho varovali. Mluvili šeptem o ohních, které nehřejí, a o lidech, kteří vcházejí dovnitř branou jako živí, ale vracejí se v paměti těch druhých jen jako stíny. Tehdy nad tím máchl rukou. Teď však, když stál na samém okraji vnitřního hradu a hleděl dolů na hradbu z nasucho kladených kamenů, měl pocit, že ho kdokoli z minulosti sleduje přímo skrze chladnou skálu.

Otočil se za zvukem těžkých kroků. Zpoza nedokončené dubové palisády vyšel Ratibor, muž, jemuž málokdo viděl do tváře, protože si hlubokou kápí stahoval těsně k bradě. V rukou svíral něco těžkého, zabaleného v hrubém plátně.

„Našli jsme to pod základy toho starého domu, kde prý dřív stávala svatyně,“ promluvil Ratibor chraplavým, sípavým hlasem, který jako by ani nepatřil živému člověku. Plátno v jeho rukou se zavlnilo. „Není to kov, Nemoji. A není to ani hlína z pohřebiště.“

Nemoj neprohodil ani slovo. Pouze kývl bradou k dřevěné vyhlídkové věži, odkud byl vidět široký kraj kolem Bezdrevského potoka. Slunce se zrovna opřelo do vlhkých svahů a podivně zbarvilo mlhu, která se zvedala z močálů. Než stačil Ratibor plátno rozbalit, ozvalo se od brány ostré, kovové cinknutí. Jako když někdo zkouší ostří meče na kamenném obrubníku. Jenže tam nikdo nestál. Učeň s kusem železa v ruce ztuhl a vykulil oči do prázdného prostoru před hradbou.

Ratibor pomalu rozhrnul látku. Vynořila se z ní lidská lebka, podivně zčernalá, jejíž kostěný povrch nesl stopy po žáru, přestože zuby byly zcela nepoškozené a bílé jako čerstvě napadaný sníh. Nemoj v té chvíli ucítil na zátylku náhlý, ledový poryv větru, který mu nadzvedl vlasy, ačkoliv bezvětří stálo nad celým návrším. Všiml si, že na čele té lebky jsou rýhy. Nešlo o stopy po boji ani o nemoc. Někdo do ní za tepla vyryl stejné obrazce, jaké archeologové nacházeli hluboko pod základy zdejších hradeb. Způsob, jakým se linie křížily, nedával smysl živému rozumu.

„Kdo ji tam dal?“ zeptal se Nemoj tiše. Hlas měl napjatý a suchý.

Ratibor neodpověděl hned. Zadíval se kamsi přes hradby do míst, kde se pod lesem krčily chalupy prvních osadníků. „Nikdo z těch, co teď žijí v Netolicích. Moji lidé prohrabali spálenou vrstvu až na samou skálu. Našli jsme tam kosti stovek bytostí, ale tahle… tato jediná měla v ústech vložený stříbrný obol s vyraženou lilií, kterou nikdo z knížecích mincmistrů nezná.“

Než mohl kastelán cokoliv namítnout, lebka v Ratiborových dřenících sebou nepatrně cukla. Nebyl to pád, ani sesuv hlíny. Bylo to zřetelné, lidské puknutí kosti, jako když se probouzí něco, co mělo zůstat navěky rozdrcené pod desítkami tun kamení a hlíny. V tu chvíli utichl i pták v koruně stromu pod hradem a krajinu pohltilo ticho tak hluboké, až v uších bolelo.

Oba muži zírali na černý předmět. Kovářův učeň kuse vykřikl, zahodil nářadí do vysoké trávy a utekl dolů po stráni směrem k městu, ani jednou se neohlédne. Jeho kroky brzy zanikly v šumu potoka.

Nemoj přistoupil blíž, přičemž ucítil, jak se mu pod botami propadá půda. V té vrstvě hlíny, která měla chránit hradiště před nepřáteli, se najednou objevily čerstvé, hluboké otisky bosých lidských nohou vedoucích přímo od vnitřního valu ven, kamsi do neprostupné tmy lesa. Ačkoliv celý den nikdo jiný na hradiště nepřišel.

Ratibor pomalu zvedl hlavu a jeho prázdné oči v šeru kápě spočinuly na kastelánově tváři. V té chvíli se z podzemí pod jejich nohama ozvalo tlumené, rytmické bušení, jako by tam někdo marně zkoušel zevnitř odtlačit ty obrovské kamenné zdi, které zde lidé postavili na ochranu před světem.

Zítra sem dorazí poslové od knížete z Prahy, aby zkontrolovali stavbu nových hradeb a spočítali vybrané daně. Nemoj však s hrůzou v srdci věděl, že v noci, až měsíc stane přesně nad kostelní věží, budou muset jít oba dolů do vyhloubeného příkopu, protože to, co v něm našli, právě začalo volat jejich jména. A zdi starých Netolic sice stojí pevně na svém místě, ale tajemství, která pohltily, už nikdy nikomu nevydají víc než jen chladný závan z hlubin.

✦
Příběh se váže k památce Netolice Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)