Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Niederleho Pavilon
  • Příběh: Niederleho pavilon

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Niederleho pavilon
Smyšlený příběh

Příběh: Niederleho pavilon

Příběh: Niederleho pavilon
❧

„Ustupte, prosím, nechte mě k němu!“ vykřikl mladý lékař Antonín Šípka a s třeštěním gumových bot přejel po vyleštěné podlaze chodby. V rukou svíral kovový nástroj a v očích měl paniku, kterou nedokázal zakrýt ani pevně zavázaný límec bílého pláště. Před ním, v jedné z nových lůžkových místností nově vybudovaného pavilonu, ležel muž, který by podle všech zákonů přírody už dávno neměl dýchat.

Vzduchem se šířil pronikavý zápach karbolu smíšený s těžkou vůní lilií, které někdo přinesl do síně. Byla to vůně čistoty, která však v ten moment působila dusivě, skoro hrobově. Pacient, starší muž s hlubokou ranou v hrudi, se nepohyboval, ale jeho oči byly dokořán otevřené a zíraly do stropu s neuvěřitelným klidem.

Bohuslav Niederle, primář s chladným rozumem a pevnou rukou, přistoupil blíž. Jeho kroky zněly v tichu sínů jako údery kladiva. Podíval se na ránu, která měla být smrtelná, a pak na přístroje, které s takou pečlivostí do budovy nechal zavést. Všechno v tomto novém domě pro nemocné bylo moderní, čisté a přesné. Jen tento muž do rovnice nepasoval.

„Kde je jeho tep, Šípko?“ zeptal se Niederle tichým, ale přísným hlasem.

Mladý lékař jen zběsile zakroutil hlavou a ukázal na své třesoucí se prsty. „Není tam. Žádný. Nic. Ale před minutou se mnou mluvil. Řekl mi, že už ví, kudy odejít, a pak jen tak ztuhnul. Podívejte se na jeho tvář, pane doktore. On se neurval z života, on z něj prostě vystoupil.“

Niederle položil ruku na hruď pacienta. Cítil pod prsty chlad, který nebyl chladem smrti, ale spíše chladem kamene v hlubokém sklepě. V tu chvíli se v budově ozval zvuk, který v novém pavilonu neměl být. Z věžičky s hodinami se ozval hluboký, kovový zvuk, ačkoliv mechanismus byl v tu chvíli v opravě a nikdo k němu neměl přístup.

V místnosti se najednou změnil tlak vzduchu. Světlo dopadající z vysokých oken se zlomilo a stíny v rozích místnosti se začaly hýbat, přestože nikdo z přítomných neprovedl ani jediný pohyb. Niederle, muž vědy a chirurgie, který věřil jen tomu, co mohl rozřezat skalpelem a prozkoumat pod mikroskopem, poprvé v životě pocítil mrazení v zátylku.

„Kdo je to?“ vydechl Šípka a ustoupil k zdi.

„Nevím,“ odpověděl Niederle a jeho zornice se rozšířily. „Ale podívejte se na jeho ruku.“

Pacient, kterýho srdce neměllo bít, pomalu a s nepřirozenou plynulostí zvedl prsty a ukázal směrem k oknům, kde vzrostlé stromy začaly šumět, i když venku nebyl jediný závan větru. Pohyb byl tak pomalý, že připomínal pohyb hodinové ručky. Muž s otevřenýma očima neřekl ani slovo, ale z jeho úst vyrazil tenký pramének bílé páry, který se v prostoru vlnil jako živý tvor a pomalu se smýval směrem k východu z budovy.

Když se Niederle znovu přihlédl, lůžko bylo prázdné.

Žádné dveře se neotevřely, žádný zvuk kroků nebyl slyšet. Jen lůžkové prádlo bylo stále zmrsťěné a vzduch v místnosti zůstal cítit onou podivnou kombinací karbolu a lilií. Mladý Šípka zvracel do rohu místnosti, zatímco primář Niederle stál nehybně a díval se na prázdné místo, kde před vteřinou leželo tělo.

V denících nemocnice z roku 1903 není o tomto incidentu ani zmínka. Záznamy o pacientech jsou pečlivě vedené, ale v onom konkrétním bloku chybí jedna strana z knihy přemístění. Niederle později v životě cestoval do Berlína, studoval nejmodernější metody a stal se legendou chirurgie, ale jeho kolegové si pamatovali, že v některých nocích, kdy v budově vládlo absolutní ticho, primář stával v chodbách pavilonu a naslouchal.

Hledal zvuk, který by mu vysvětlil, kam zmizel muž bez tlukotu srdce.

Kdo dnes projde chodbami tohoto starého pavilonu, možná pocítí náhlý chlad, který nepochází z klimatizace, a uvidí v odrazu skla postavu, která hledá cestu ven, ale nikdy ji nenacházela.

✦
Příběh se váže k památce Niederleho pavilon Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)