Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Novomlýnská Vodárenská Věž
  • Příběh: Novomlýnská vodárenská věž

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Novomlýnská vodárenská věž
Smyšlený příběh

Příběh: Novomlýnská vodárenská věž

Příběh: Novomlýnská vodárenská věž
❧

Vlhký chlad se zakousl do mých dlaní, když jsem se zapřel o kluzké dřevěné trámoví a naposledy vyškrábal na vyhlídkovou plošinu. Pod námi se Vltava změnila v dravou, hnědou bestii, která s děsivým řevem drtila ledové kry o kamenné paty mlýnů. Kryštofe, pohni sebou, křikl Jakub a jeho hlas se ztratil v kvílení větru, který bičoval stěny věže. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala, ale podlaha pod mýma nohama se nebezpečně zachvěla. Cítil jsem v kostech, jak se celé to kamenné tělo, pýcha novoměstských konšelů, otřásá v základech pod náporem ledového zátarasu.

Vstoupil jsem do lusthausu, té pyšné místnosti s dvanácti okny, která měla být korunou našeho úsilí. Jakub tam stál, tvář bledou jako vápno, a svíral v rukou těžký svazek klíčů od městských vodovodů. Vzduch tu byl prosycen pachem říčního bahna a starého dřeva, které pod tlakem povodně úpělo jako živá bytost. Nemůžeme tu zůstat, zahučel jsem a chytil ho za rameno, ale on jen vytřeštil oči na hladinu, která stoupala neúprosně vzhůru k našim nohám. Musíme otevřít stavidla, dokud je čas, nebo se celá věž rozlomí na dvě poloviny, vydechl a jeho hlas se zlomil.

Venku za okny se v tu chvíli ozval zvuk, na který nikdy nezapomenu. Nebylo to prasknutí, bylo to hluboké, táhlé zaúpění kamene, když se masivní pilíře pod náporem ledových ker poddaly. Věž se naklonila. Podlaha pod námi se prudce zakymácela a my jsme s Jakubem narazili do stěny, zatímco z lusthausu vypadla první skleněná tabulka a roztříštila se o podlahu. V tu chvíli jsem věděl, že naše snaha o záchranu vodárny je marná. Ta síla, která v sobě nesla zkázu i očistu, byla mnohem mocnější než veškeré lidské dílo.

Jakube, pusť ty klíče, vykřikl jsem, když se podlaha pode mnou začala trhat jako papír. V té vteřině jsem viděl jeho oči – nebyl v nich strach, ale podivné, až fanatické odhodlání. Věděl, stejně jako já, že tohle je konec jedné éry. Věž se pod našima nohama rozestoupila. Pocítil jsem, jak se mi pod nohama ztrácí pevná zem a jak se celá konstrukce, ta hrdá kamenná dominanta, láme v pase. Jedna polovina věže, ta, kde stál Jakub, se s hrozivým skřípěním začala naklánět směrem k Letné, zatímco moje strana se svezla k pile.

Vzduch byl najednou plný prachu, drceného kamene a křiku ptáků, které výbuch zkázy vyplašil z hnízd. Chytil jsem se trámu, který vyčníval z trhliny, a v jediném okamžiku, kdy se svět kolem mě zastavil, jsem spatřil Jakuba naposledy. Stál na okraji propasti, v ruce stále svíral klíče, a díval se na Prahu, jako by chtěl do posledního dechu udržet v paměti obraz města, které mu svěřilo svou žízeň. Pak se stěna propadla a vše zmizelo v hlubinách rozbouřené řeky.

Přežil jsem to jen díky tomu, že jsem se včas zachytil úlomku zdiva, který se nezhroutil úplně. Když se ráno vyjasnilo a řeka se alespoň na chvíli uklidnila, díval jsem se na trosky, které zbyly z naší pýchy. Voda se sice časem uklidnila a věž byla znovu postavena, snad pevnější než dřív, ale to tajemství, proč tenkrát Jakub nepustil klíče, se potopilo spolu s ním.

Dnes, když stojím v onom letohrádku na vrcholu a dívám se z dvanácti oken na tu nekonečnou vlnu aut pod sebou, slyším v šumění větru ozvěnu té noci. Návštěvníci, kteří sem přicházejí, vidí jen výhled a opravené zdivo, ale já vím, že pod vrstvami omítky a v hloubce řeky stále dřímá ten osudový okamžik, kdy se Praha na zlomek vteřiny zastavila a znovu se rozhodovala, zda ji její věže udrží, nebo zda ji řeka pohltí. Stačí vystoupat těch pár schodů, zadívat se do dálky a člověk pochopí, že každá trhlina v kameni má své jméno, na které se nezapomíná.

✦
Příběh se váže k památce Novomlýnská vodárenská věž Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)