Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Park Studánka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Park Studánka
Smyšlený příběh

Příběh: Park Studánka

Příběh: Park Studánka
❧

„Kde jste to schoval, vy starý blázne!“ zakřičel mladý officer v lśničícím modrém munduru a prudce zatlačil do ramene muže, který stál v hlubokém stínu mladých stromů.

Karel von Zinner se ani nepohnul. Stál nehybně, zrazy ztuhlý jako kámen, a hleděl do prázdna. V ruku svíral jen starý, potrhaný list papíru, který v mírném vánku tasil své okraje. Vzduch kolem nich voněl vlhkou zemí a čerstvě srojenými cestami. Byli na západním svahu kopce Petrova, v prostoru, kde se právě rodil nový park, v místě, kde se v té době mísily pocity vítězství nad Napoleonem s tichou úzkostí z neznáma.

Mladší důstojník, který se jmenoval Leopold, ztratil trpělivost. Vytrhl papír z prstů staršího muže a rozprostřel ho před sebou. Byla to mapa, ale ne taková, jakou znali z vojenských škol. Čáry byly chaotické, některé místy rozmazané, a uprostřed nich byl vyznačen jeden jediný bod. Bod, který přesně odpovídal místu, kde právě teď stál malý, nově vybudovaný pavilon Pramen zdraví.

„Tady není nic než voda a pár kamenů,“ plivl Leopold a pohrdavě pohlédl na bílé sloupy empírové stavby. „Co tady hledáte? Zlato? Dokumenty z války? Přestaňte s těmito hravostmi, pane von Zinner, nebo vás nechám zavřít pro šílenství.“

Karel konečně mluvil, ale jeho hlas zněl jako šustění suchých listů. „Hledám to, co se vrací, až když zmlknou všechny kanóny. Sledujte vodu, Leopole. Ne hladinu, ale tlukot, který z ní vychází.“

Leopold se rozesmál, ale smích mu ut eml v krku, když si všiml něčeho podivného. Voda v misce pavilonu, která měla být křišťálově čistá, začala náhle vířit. Přestože nebyl žádný vítr, který by hladinu rozvířil, v centru studánky se tvořil malý, pravidelný vír. Z hloubky začal stoupat zvuk. Nebyl to šplouchání, ale rytmické, hluboké bušení, jako by někde hluboko pod základovými deskami parku tloukl obří, pomalý srdec.

Karel von Zinner pomalu vstoupil do vody. Ignoroval křiky svého nadřízeného a s klidem, který hraničil s transí, začal z hladiny vylovit předmět. Byl to malý, černý klíč z neznámého kovu, který se v dlani zdál být neúměrně těžký. Jakmile ho vytáhl, zvuk bušení náhle utichl. Nastalo ticho tak absolutní, že oba muži slyšeli vlastní dech a vzdálený hluk brněnských ulic.

„Teď už víme,“ zašeptal Karel a pohlédl na klíč. „Vstup je otevřen, ale jen pro ty, kteří vědí, co s ním udělat.“

Leopold se pokusil klíč uchopit, ale v ten moment se stalo něco, co mu vyrazilo z těla veškerou pýchu. Karel von Zinner prostě zmizel. Nebyl slyšet žádný dopad, žádný výkřik, neviděli jste žádný pohyb. Jednu vteřinu tam stál, v další zůstal v hloubce studánky jen mírný rozvlnění vody a na dně lśničící černý klíč, který se k nim vrátil, jako by ho někdo vrátil z hloubky země.

Leopold zůstal stát sám v tichu nově založeného parku. Díval se na prázdné místo, kde před chvílí stál jeho společník, a pak na klíč, který ležel v čisté vodě. Vzal ho do ruky, ale klíč byl ledový, tak mrazivý, že ho musel okamžitě pustit.

Nikdy už nikoho v parku Františkov neviděl. Záznamy z té doby mlčí o zmizení Karla von Zinnera, jako by ho vymazal sám čas. Jen někteří strážci parku, kteří tu sloužili v následujících desetiletích, vyprávěli o tom, že v noci, kdy je vzduch těžký a tichý, lze z hloubky pavilonu Fons salutis slyšet jemné, rytmické bušení, které zní jako volání někoho, kdo stále čeká na svou odpověď.

Ten černý klíč zůstal v hloubce studánky, neviditelný pro běžné oko, ale cítitelný pro každého, kdo se odváží v tichu parku naslouchat tomu, co voda schovává pod svými hladinami.

✦
Příběh se váže k památce Park Studánka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)