Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Pfaffenschlag

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Pfaffenschlag
Smyšlený příběh

Příběh: Pfaffenschlag

Příběh: Pfaffenschlag
❧

Mikulášovi praskaly klouby, když se snažil protlačit tělem skrz úzkou štěrbinu v kamenné zdi. V temnotě podzemních chodeb, v těchto dlouhých a vlhkých loších, byl každý pohyb bojem s neviditelnou stěnou. Dýchal těžce, každý nádech byl plný pachu staré hlíny, vlhkého kamene a něčeho, co ho děsilo víc než samotná tma – pachu spálené slámy a lidského strachu, který se proplétal skrze vrstvy země až sem dolů.

Nad jeho hlavou umíral svět. Slyšel to. Křupavý, nekonečný zvuk dřeva, které se pod náporem plamenů trhá na kusy. Vesnice, kterou kdysi s takovou pýchou zakládal slavonický farář pod ochranou krále Přemysla Otakara, se měnila v ohnivý hřbitov. Ty pevné kamenné domy, stavěné pro trvání celých pokolení, nyní jen bezmocně stály v ohni, zatímco dřevěné hospodářské budy a proutěné stěny se měnily v prach. Mikuláš cítil, jak mu z čela stéká studený pot, který se okamžitě dotýkal chladných stěn chodby.

Musel dál. V náručí svíral těžkou, kovovou schránku, která ho pálila do boku. Nebyla to jen věc, byla to naděje i prokletí celého místa. Pokud by ji padli do rukou nepřítele, skončil by nejen on, ale i paměť na vše, co tu bylo vybudováno. Cesta pod zemí byla dlouhá, necelých třicet metrů temnoty, která se zdála být nekonečná. Každý krok v blátě zněl v tichu jako výstřel z děla.

Zastavil se. Zastavil se tak prudce, až mu v kolenou zašvitořilo.

Nebyl to zvuk ohně. Nebyl to ani výkřik vojáka, který se právě probojovával skrze zbytky jizby. Byl to zvuk, který v těchto úzkých, podzemních chodbách neměl mít žádné právo existovat. Skřípění. Těžké, rytmické dřevo, které se drásalo o nepatrné kamínky v zemi. Kvedání kol.

Formanský vůz.

Mikulášovi ztuhla krev v žilách. Legendy o tom, že se v půlnoci ve Slavonicích objevuje vůz směřující k této vesnici, byly pro děti jen pohádkou, kterou se vyprávěly u ohně. Ale tento zvuk byl skutečný. Byl hmatatelný. Cítil vibrace v zemi, jak se těžké osy vůzu otáčely v rytmu, který nelze popsat jinak než jako posmrtný tanec.

„Kdo tam je?“ vydechl, ale jeho hlas byl jen slabým šepotem, který okamžitě pohltila vlhkost chodby.

Zvuk se nezastavil. Naopak, přibýval. Nebyl to jen zvuk pohybujícího se vozu; byl to zvuk něčeho, co se táhne přes čas, co se snaží prorazit k povrchu skrze hlínu a zapomenutí. Mikuláš se otočil, aby utekl zpět k východu, ale v temnotě se mu ztratil směr. Cítil jen chlad, který nebyl přirozený, chlad, který nepocházel z země, ale z prázdnoty, která se s každým skřípnutím kol přibližovala.

Rozběhl se. Vláčel nohy po blátě, narážel do stěn a v hrdle měl takovou suchost, až ho pálilo. Cíl byl blízko. Studna. Máselnicová studánka, kde měly být schovány všechna tajemství. Cítil vůni vody, čerstvé a čisté, která se mísila s pachem spáleniny.

Když konečně dorazil k okraji studny, padl na kolena. Schránka mu vypadla z rukou a s tupým zvukem dopadla na dno. V tu chvíli se skřípění zastavilo přímo za jeho zády. Nebylo to však ticho klidu. Byl to zvuk něčeho, co právě stalo, ale co nebylo vidět. Cítil na zádech proud vzduchu, jako by kolem něj projela obrovská, neviditelná hmota.

Mikuláš se pomalu, velmi pomalu, otočil.

V loších nebylo nic. Žádný vůz, žádný muž, žádný stín. Jen prázdnota a šustění vzduchu. Ale když se znovu podíval na studnu, voda v ní už nebyla černá. V jejím hlubokém nitru se zrcadlil jasný, nezemělitý světlo, které nepatřilo ani ohni, ani měsíci.

Když se o úsvitu ozvalo ticho, vesnice už byla jen popelovištěm. Pod zemí však zůstaly chodby prázdné, jako by se někdo v nich nechal pohltit samotnou nocí.

✦
Příběh se váže k památce Pfaffenschlag Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)