Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Pomník Aloise Jiráska

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Pomník Aloise Jiráska
Smyšlený příběh

Příběh: Pomník Aloise Jiráska

Příběh: Pomník Aloise Jiráska
❧

„Tady to není, pane Vondráčku, hledáte něco, co v kameni být nemůže,“ zasyčel strážník a přitlačil svou těžkou botu k mokrému chodníku.

Vondráček neodpověděl. Jen pevněji sevřel v rukou starý, zažloutlý dopis a s hlubokým nádechem cítil vzduchem pronikající pach vlhkého pískovce a blízké Vltavy. Stál v centru nově vybudovaného památníku, který právě před krátkým časem odhalil ministr. Bronzový spisovatel seděl nad ním s perem v ruce, nehybný a přísný, jako by v každém okamžiku mohl začít zapisovat hříchy všech, kteří kolem něj procházeli.

Vondráček se nedíval na tvář sochy, ale na její koleno, kde bronzový sešit zůstával věčně rozevřený. Podle dopisu, který zdědil po svém otci, měl být právě v tento moment, v roce 1960, v určitém místě podstavce ukryt klíč k tajemství, které rodina Vondráčků střežila tři generace. Otcův rukopis mluvil o „střepu pravdy“, který byl vložen do základu právě v té chvíli, kdy se pískovcové bloky spojovaly do celku.

„Kde jste byl, že jste to přehlédl?“ vyjel z úst strážníka další dotaz, tentokrát s nádechem posměchu.

Vondráček ignoroval muže a klesl na kolena. Prsty přejížděl po chladném povrchu pískovce, hledal spojnice, spáry nebo jakýkoliv nesymetrii. Na pravé straně narazil na reliéf palcátu z roku 1419. Kovový chlad bronzu v kombinaci s hrubostí kamene mu pálil do prstů. Přesunul ruku dál, až narazil na levou stranu, kde vyhlubovala prostor psí hlava z roku 1695. V tom momentě se stalo něco, co mu vrazil mrazivý chvění do míchy.

Zevnitř kamene, přímo z oblasti reliéfu s psem, se ozval zvuk. Nebyl to hluk ulice ani šumění stromů. Byl to tichý, rytmický zvuk, připomínající přepsávání perem na papír. Šustění, které by v tichu noci mohlo znepokojit i nejodvážnějšího člověka.

Vondráček ztuhl. Přiložil ucho k pískovci. Zvuk byl jasný. Někdo, nebo něco, psalo uvnitř masivního kamenného bloku.

„Co tam děláte, vy blázne!“ zakřičel strážník a popadl ho za rameno.

Vondráček se prudce vytrhl a v tom momentě spatřil na povrchu pískovce, přímo pod psí hlavou, vlhkou skvrnu. Vypadala jako čerstvý inkoust. Skvrna se tvořila v reálném čase, postupně vykreslovala písmena, která však nebyla v žádném známém písmu. Byly to škrabance, křečovité znaky, které se objevovaly z hloubi kamene, jako by je někdo z druhé strany v carvedu snažil protlačit skrze pískovec.

Strážník se podíval na kámen, ale on byl opět suchý a hladký. Vondráček však viděl, jak se z bronzového sešitu na koleni sochy pomalu vyklonila malá lístková obálha. Nebyla tam před minutou. Ležela přesně v místě, kde se kov setkával s kamenem, jako by ji spisovatel právě tam odložil, aby ji někdo našel.

Vondráček natáhl ruku, ale vteřinu předtím, než se jeho prsty dotkly obálky, zaplal prostor prudký závan starého papíru a tabáku. Ten pach byl tak silný, že ho až omráčilo. Když mrknul, obálka zmizela. Nebyla v trávě, nebyla v prachovém spoji podstavce. Prostě vyprchala.

„Už dost, jdete se mnou na stanici,“ rozhodl strážník a začal ho odvádět pryč z náměstí.

Vondráček se naposledy ohlédl. Bronzový Jirásek stále seděl ve své nadživotní velikosti, pero v ruce, pohled upřený do prázdna. Ale Vondráček si všiml jednoho detaily, který tam předtím nebyl. Na bronzovém sešitu, který spisovatel držel na koleni, byla nyní vidět jedna jediná, čerstvá kapka černé tekutiny, která pomalu stékala po kovu dolů k pískovci.

Kdo v roce 1960 vložil do základů tajemství, které odmítá zůstat pohřbeno, a proč se zjevuje jen těm, kteří vědí, kam se dívat? Odpověď zůstala uvězněna v pískovci a bronzu, v tichém čekání na dalšího Vondráčkovy potomka.

✦
Příběh se váže k památce Pomník Aloise Jiráska Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)