Příběh: Pomník Zákřovský Žalov

Studený déšť bičoval tvář Antonína, ale on se ani nepohnul. Schoval se za kmen starého smrku, jehož kůra mu drásala rameno, a snažil se umlčet i ten nejmenší vzdech. V hloubi lesa, tam, kde se cesta k Kyjanicím ztrácela v hustém podrostu, se dělo něco, co mu navždy zničilo klidný…