Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Pověst: Kostel Povýšení Svatého Kříže (Býčkovice)
  • Pověst: Kostel Povýšení svatého Kříže (Býčkovice)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel Povýšení svatého Kříže (Býčkovice)
Pověst

Pověst: Kostel Povýšení svatého Kříže (Býčkovice)

Poslouchejte příběh
Pověst: Kostel Povýšení svatého Kříže (Býčkovice)
❧

Podle místní pověsti, jíž staří obyvatelé Býčkovic vyprávějí při svíčkách temnou podzimní nocí, nebyl obraz Krista na kříži, jenž visel nad hlavním oltářem kostela, pouze vzácným italským uměleckým dílem. Byl to, jak se šeptávalo po vsi, závazek — přísaha vykonaná ve jménu odčinění dávné viny.

Traduje se, že v dobách, kdy u Lučního potoka stávala ještě komenda Řádu německých rytířů, jeden z bratrů rytířů spáchal čin, o němž se raději mlčelo. Jmenoval se, jak říkají někteří, právě jen „Az" — a toto jméno, tuto zkratku, zanechal jako kající podpis na obraze, který si před smrtí objednal ve Florencii u neznámého mistra. Obraz Krista na kříži s letopočtem MDXCVI — rok 1596 — přijel do Čech po dlouhé cestě přes Alpy, omotaný v lněném plátně a pevně svázaný provazy, jako by i on nesl okovy. Nesl je opravdu — nesl je jako svědectví.

Co bylo onou vinou? Staří lidé, kteří ještě pamatovali kostel živý a voňavý kadidlem, říkali různé věci. Jedni tvrdili, že bratr rytíř zradil svůj řád v dobách husitského vpádu a otevřel brány komendy — z bázně, z únavy, snad z lásky k ženě z vesnice. Jiní šeptali, že naopak zuřivě bojoval a na svědomí měl smrt nevinných. Ať tak či onak, obraz přišel jako pokání a zůstal. Generace přicházely, modlily se pod Kristovým pohledem, aniž tušily, jaký příběh v sobě skrývá latinský nápis na zadní straně plátna — nápis, který prý viděl jen jeden farář, který zemřel mlčky a tajemství si odnesl s sebou do hrobu na hřbitůvku východně od fary.

Traduje se, že kostel byl jako místo zvláštně chráněn. Když přišli husité a vše kolem pálili, komendu srovnali se zemí, farní dvůr zpustošili — ale oltářní obraz prý zmizel, jako by ho odnesl vítr, a znovu se objevil, když se dým rozptýlil, nepoškozený, opřený o kmen starého jilmu na kraji potoka. Ženy, které ho nalezly, říkaly, že kolem něj stál bledý opar, jako mlha nad vodou za letního rána, a že z hlíny pod ním vyrůstaly bílé květy, jaké v té chvíli a na tom místě nikdo nikdy neviděl.

Staří obyvatelé vyprávějí, že obraz přežil husity, přežil třicetiletou válku, přežil mor i sucho. Ale nepřežil rok 1965. Nebo spíše — nikdo neví, zda přežil. Když státní úřady rozhodly o zbourání kostela a dělníci nastražili náložky výbušnin, nikdo prý nedokázal říct, co se stalo s vnitřním vybavením. Oltářní sochy, barokní obrazy v černo-zlatých rámech, kazatelna — všechno zmizelo jako písek v řece. A obraz s tajemným podpisem „AZ"? Někteří říkají, že ho odvezli v noci, týden před výbuchem, neznámí muži v tmavém voze. Jiní tvrdí, že ho viděli ve světnici jednoho ze starousedlíků ještě léta po demolici, zabalený v černém plátně, stojící za pecí. A pak i ten člověk zemřel a v domě po něm nezůstalo nic.

Na místě, kde dříve stál kostel, je dnes hřiště. Děti tam běhají, smějí se, kopají do míče. Ale ti nejstarší Býčkovičtí říkají, že za soumraku, když se mlha táhne od Lučního potoka a v trávě se třpytí rosa, lze někdy vidět obrysy věže tam, kde žádná věž nestojí. A že v tichu po setmění sem doléhá vzdáleně, sotva znatelně, zvuk zvonu — zvonu, který byl sundán a roztaven ještě dřív, než kostel padl.

Tato pověst říká, že některá místa nesou svůj závazek dál i poté, co jejich kameny zmizí. Býčkovice jsou takovým místem — prostoupené pamětí rytířů, modlitbami bezejmenných generací a nerozluštěným příběhem obrazu, který přišel z daleké Florencie, aby tu vydával svědectví o vině, jež nikdy nebyla nahlas vyřčena. A pokud tajemství přežilo boření, pak kdesi stále čeká, až ho někdo přečte.

✦
Příběh se váže k památce Kostel Povýšení svatého Kříže (Býčkovice) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)