Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Pustý Zámek (hrad, Okres Česká Lípa)
  • Příběh: Pustý zámek (hrad, okres Česká Lípa)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Pustý zámek (hrad, okres Česká Lípa)
Smyšlený příběh

Příběh: Pustý zámek (hrad, okres Česká Lípa)

Příběh: Pustý zámek (hrad, okres Česká Lípa)
❧

„Zatni ty ústa, nebo ti je sítěmi zaplácám!“ zařval Jan z Dubé a prudce strhl služebnou za rameno směrem k okraji skalního srázu. Dívka se zaklesla patami do měkkého pískovce, prsty zoufale hledala oporu v rýhách vyvrtaných do kamene. Pod nimi se hluboký příkop protahoval jako černá rána v těle země, tichý a hladový.

Jan ji nepustil. Jeho prsty se zabořily do jejího rvaného plátna. Vzduch kolem nich chutnal po starém železe a vlhkosti, která stoupala z hlubokých rozsedlin hradu. V dálce, v thirdím oddíle, kde v polokruhlé kapli stále dýmal malý oheň, se ozval prudký zvuk rozbitého skla. Jan ztuhl. Pustý zámek v tu chvíli mlčel, jen vítr hvízdal mezi dřevěnými trámy, které v držácích z pískovce tiše skřípaly, jako by samy varovaly před tím, co přišlo.

„Kde je ten klíč, Anežko?“ zašeptal Jan, a v jeho hlase už nebyl hněv, jen chladný, tichý strach. „Vím, že jsi ho našla v té cisterně. Vím, že jsi viděla, co tam leželo.“

Anežka se třesla, ale její oči zůstaly upřené na hlubokou spáru, která oddělovala hradní jádro od zbytku skal. V té chvíli se z hloubi příkopu ozval zvuk. Nebyl to hřik zvířete ani křik člověka. Bylo to rytmické, pomalé škrábání, jako když někdo táhne těžký kámen po dně srázu. Jan ji prudce pustil a oba se rozběhli směrem k padacímu mostu. Závaží mostu s hlučným řachotáním dopadlo na zem, když se někdo z druhé strany pokusil most zvednout.

Jan vyrazil k mostu, meč v ruce, ale zastavil se. Na dřevěných prknech stál někdo, kdo tam být nemohl. Postava byla v šatech, které kdysi patřily panu z tohoto domu, ale látka byla zčernalá, roztrhaná a prosáklá černé tekutinou, která nepomahala k rozpoznání tváře. Postava nemluvila. Jen pomalu zvedla ruku a ukázala prstem směrem k malému podvalí v jižní stěně, kde byla vysekaná kuchyně.

Anežka vykřikla, když uviděla, že postava nemá v rukou zbraň, ale starý, zrezivělý klíč, který se přesně shodoval s tím, který Jan tak zoufale hledal. Jan vykročil vpřed, ale vteřinu předtím, než se jejich prsty setkaly, postava prostě zmizela. Nebyl to prudký pohyb. Jeden okamžik tam stála a v druhý už byl jen prázdný most a pach hniloby, který náhle zaplnil celý prostor.

„Utíkejme do kaple!“ zaječel Jan a popadl Anežku za ruku.

Běželi přes skalní bloky, kde se nohy klouzaly na pískovcovém prachu. Vstupovali do třetího oddílu, tam, kde se hrad spojoval s samotnou horou. V polokruhlém prostoru kaple však nebyl nikdo. Jen na oltáři z hrubého kamene ležel ten samý klíč. Byl suchý, čistý a zářil v šeru jako nově vykovaný.

Jan k němu přistoupil s opatrností, jako by se bál, že klíč vybuchne. Jakmile ho však sevřel v dlani, celý hrad se krátce zachvěl. Z hloubky skal, z míst, kde byly vyhlubeny podvalí pro dům, který už dávno neexistoval, se ozval sbor tisíců šepotů. Nebyly to slova, ale rytmické sýčení, které znělo jako jména lidí, kteří zde kdysi žili a zemřeli.

Anežka se podívala za Jana a její tvář zbělela. V rozsedlině, která oddělovala oddíly hradu, stála nyní celá řada těch černých postav. Nestály v řadě, ale tvořily kruh kolem nich, uzavřely je na tomto skalním vyvýšení. Žádný z nich se nehýbal. Jen tiše, v naprosté synchronnosti, začali zvedat své prázdné dlaně k nebi.

Jan se chtěl otočit, chtěl zakřičet, ale zjistil, že klíč v jeho ruce začal žárem pálit do kůže. Kov se mu začal vrýpat do dlaně, jako by se snažil stát součástí jeho těla. V tu chvíli zhasl poslední oheň v kuchyni a nad Pustým zámkem se svalila tma tak hustá, že nebylo vidět ani vlastní ruku.

Když se ráno mlha nad Zakšínem rozpršila, hrad byl opět tichý. Na mostě nebylo stopy bot a v kapli nezbyl ani popel. Jen v hlubokém pískovcovém příkopě ležel jeden jediný, lsnící klíč, který čekal na někoho, kdo ho bude chtít najít.

✦
Příběh se váže k památce Pustý zámek (hrad, okres Česká Lípa) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)