Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Roupov

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Roupov
Smyšlený příběh

Příběh: Roupov

Příběh: Roupov
❧

Kovové praskání šípů o kamenné zuby hradeb přehlušilo křik zmarších mužů v podhradí. Jan I. z Roupova stál na hrobku svých předků a prsty tak pevně svíral jíl svého meče, až mu zbělelly klouby. Vzduch byl hustý, chutnal po spáleném dřevě a železe, a z dálky se nesl rytmický hřmot husitských vozů, které obklopily návrší jako hladoví vlci.

„Neotevírejte bránu! Kdo ustoupí, ten zradí krev Drslaviců!“ zařval Jan na své muže, ale jeho hlas zněl v prázdných prostorách hradeb slabě.

Vedle něj stál starý voják, jehož zbroj byla potrhaná a zbrojil v ní prach z doby, kdy byl hrad ještě mladý. Muž se na svého pána podíval s očima plnými beznaděje. Jan viděl, jak se v dálce zvedají plátna s kalichem a jak se řady útočníků utahují. Věděl, že zdi, které s takou pýchou zvedal jeho rod, jsou nyní jen pastí. Každý další výstřel z nepřátelských strojů otřásal zemí pod jeho nohama.

Jan se odvrátil k dýmníku, který se tyčil nad křídlem kuchyně. Ten osmiúhelníkový sloup z cihel byl hrdostí jejich domu, symbolem stability a bohatství. Teď se však zdál být jen tichým svědkem blížícího se konce. V nose cítil štiplavý zápach síry z prvních zapálených střel, které dopadly na střešní šindel.

„Můj pane, jídla je málo a voda v cisterně klesá,“ zašeptal voják. „Muži nechtějí zemřít za kameny, které budou stejně zbourány, pokud nebudeme jednat.“

Jan pocítil, jak mu v hrdle stojí horká žmout. Pohled mu sklouzl k bráně, kde se v tichosti pohyboval padací most. V hlavě mu duněl obraz jeho otce a dědců. Byli to páni, hrdí majitelé tohoto kopce. Ale hrdost nekrmí hladové vojáky a nezastaví hromadný nápor tisíců mužů, kteří věřili, že nesou pravdu Boží.

V ten moment se z hlubin hradu ozval hlučný náraz. Nepřítel začal s mlaťením do brány. Zvuk byl jako údery obřího kladu do srdce samotného domu. Jan zavřel oči a představil si, jak se tyto zdi sypou, jak krev zaplaví dvor a jak jméno Roupov zmizí v zapomnění pod popelem.

„Zastavte střelbu!“ vykřikl Jan najednou tak hlasitě, až se mu roztrhla hrtan.

Jeho muži ztuhli. Šípy přestaly létat. Jan sletěl z hradeb dolů, přes dvor, kde se v prachu přkutálely rozbité hrobky a zapomenuté zbraně. Šel přímo k hlavní bráně. Každý jeho krok zněl jako rozsudek. Když došel k masivnímu dřevu, které už vykazovalo první trhliny, položil na něj ruku. Cítil chlad kamene a horko blížícího se plamene.

„Kdo z vás vede toto vojsko?“ zakřičel ven do prachu.

Odpověď přišla v podobě ticha, které bylo děsivější než hřmot bitvy. Pak se z mlhy objevila postava s mečem v ruce. Jan věděl, že v tuto vteřinu přestává být rytířem své linie a stává se člověkem, který musí přežít za každou cenu. Podíval se zpět na svůj hrad, na ten vzácný komín, který se v dálce rýsoval proti šedému nebi. Pokud hrad nepadne, zůstane zde památka. Pokud padne, zůstane jen hromada sutin.

Jan I. neuhnul. Nezalhal meč, ale pomalu, s třasem v rukou, začal odjímat zámky brány. Vyměnil svou čest za stěny. Přijal podobojí, klaněl se novému řádu a v očích mu zhasla ta lhostejná pýcha šlechtice, aby mohl zachovat domov pro ty, kteří přijdou po něm.

Když brána s těžkým skřípáním ustoupila, Jan stál v prachu a nechal se obklopit. Vítězové vtrhli dovnitř, ale hrad zůstal stát.

Dnes už nikdo neví, zda Jan v tu chvíli zachránil svou duši, nebo ji prodal za pár kamenů. Jen ten vysoký cihelný komín stále ukazuje k nebi a mlčí o tom, kolik lží a obětí bylo potřeba, aby se nerozpadl v prach.

✦
Příběh se váže k památce Roupov Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)