Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Schoellerův Palác
  • Příběh: Schoellerův palác

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Schoellerův palác
Smyšlený příběh

Příběh: Schoellerův palác

Příběh: Schoellerův palác
❧

„Zhasněte ty svíce, nebo nám zničíte celý vliv na stěnách!“ vykřikl Gustav Adolf von Schoeller a prudce máchl rukou směrem k řadě sloužících. Jeho hlas se rozlehlo po obrovském sále, kde se právě připravovali na velký ples. Vzduch byl hustý vůní drahého vosku, čerstvých liljí a jemným pachem vlhkého kamene, který stále stoupal ze základů, kde kdysi stála stará kaple svaté Anny.

Gustav stál uprostřed místnosti, v rukou svíral list papíru a jeho prsty se třesly. Podíval se nahoru na bohatý štuk a zlaté ornamenty, které jeho stavitel Josef Arnold dovedl k dokonalosti. Všechno zde bylo nové, zářivé a mocné, přesně takové, jaké si rakouský bankéř přál pro své sídlo na brněnském předměstí. Jenže v tom největším zrcadle, které viselo naproti hlavnímu balkonu, se zjevilo něco, co tam být nemělo.

„Kdo je to v odrazu?“ zašeptal Gustav, ačkoliv v sále nebyl nikdo kromě nějho a zmateného personálu.

V zrcadle, hned za rameny hostitele, stála žena. Měla na sobě šaty z hrubého lnu, které do tohoto luxusního prostoru nepatřily. Její tvář byla bledá a oči nepřístupně temné. Když se Gustav prudce otočil, za ním byla jen prázdná podlaha a drahý koberec. Opět se podíval do skla. Žena tam stále byla. Teď už však nestála jen tak. Pomalu zvedla ruku a ukázala prstem směrem k Mlýnskému náhonu, k rozlehlému parku, který obepínal palác.

„Odstraňte ji! Vyžeňte ji pryč!“ řval Gustav na služebníky, kteří se v úžasu dívali do zrcadla. Viděli totéž. Žena v odrazu neotevřela ústa, ale v sále se najednou rozlehlo tiché, rytmické zvukání, jako by někdo v hloubce země údery kladiva do tvrdé skály. Zvuk byl tak silný, že se začaly chvěvat krystaly v žyrandolích.

Gustav vyběhl z sálu, prolétl chodbami a vyrazil ven do zahrady. Bosý, v jedné botě, běžel trávou směrem k vodě, hnaný neznámým impulsem. V hlavě mu znělo tiché šeptání, které nebylo slyšet ušima, ale přímo v mysli. Věda o tom, že palác byl postaven na místě zbořené kaple, ho v tu chvíli zasáhla jako mrazivý vítr. Zastavil se u okraje parku a ztuhl. Před ním, v mlze stoupající z náhonu, stála ta samá žena. Tentokrát však nebyla v zrcadle.

„Co chceš?“ vyhrkl Gustav a jeho hlas zněl v tichu noci slabě.

Žena se nepohla. Jen pomalu otevřela dlan, v níž svírala malý, starý železný klíč s rzi, která vypadala jako zaschlá krev. Položila ho na zem, otočila se a v mžiku oka zmizela v hustém oparu, jako by ji pohltil samotný vzduch. Gustav se sklonil a klíč zvedl. Kov byl ledový, tak studený, že ho pálil v dlani.

Když se vrátil do paláce, byl v šoku. Zbytek večera strávil v pracovně, kde se snažil přijít na to, co tento klíč otevírá. Prohledal všechny dveře, všechny truhly a tajné schránky v celém domě. Nic nepasovalo. Klíč byl příliš malý na hlavní dveře a příliš hrubý na drahý nábytek.

Následujícího rána, když slunce začalo ozářovat fasádu paláce, Gustav zjistil podivnou věc. Klíč v jeho kapse zmizel. Nebyl v šuplíku, nebyl na stole, nebyl ani v zahradě, kam ho zkusil hledat. Zůstal po něm jen malý, hnědý šmouh na vnitřní straně jeho hedvábné vesty.

Od té doby se v paláci na Cejlu stávaly věci, které nikdo z rodiny Schoellerů nedokázal vysvětlit. Někdy v noci slyšeli v reprezentačních sálech tichý tanec, ačkoliv byly dveře zamčené. Jindy našli v rozlehlém parku drobné předměty z jiných století – staré mince nebo stuhy z lněných šatů.

Klíč se nikdy znovu neobjevil, ale žena v zrcadle zůstala. Občas se v něm ukáže jen na vteřinu, když někdo z hostů plesů zapomene na sebe a podívá se hlouběji do skla, než je zvykem. Stále ukazuje prstem směrem k zahradě, k místu, kde se pod novou peristikou skrývá tajemství, které Gustav Adolf von Schoeller nikdy nedokázal odemknout.

Kdo dnes vstoupí do sálů paláce, možná pocítí ten samý mrazivý chlad, který kdysi zastavil srdce bankéře, a uvědomí si, že některé dveře zůstanou navždy zavřené, i když klíč leží přímo před námi.

✦
Příběh se váže k památce Schoellerův palác Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)