Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Schubertova Vila
  • Příběh: Schubertova vila

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Schubertova vila
Smyšlený příběh

Příběh: Schubertova vila

Příběh: Schubertova vila
❧

„Zastavte se, vy blázni, nebo to všechno rozbijete!“ křikl Viktor a jeho hlas se rozlhal prázdnou lodžií, zatímco v rukou křečovitě svíral štětce. Pod ním, v hloubce zahrady, se skupina mužů v těžkých botách snažila posunout masivní mramorový blok, který se s hrozícím skřípotem pohnul z místa. Vzduch voněl po čerstvé vápenné maltě a vlhkém listí z blízké obory, což vytvářelo hustý, skoro hmatatelný opar, který lepil oblečení k tělu.

Zdenko, mladý architekt s tváří špinavou od grafitu, jen zamával rukou. Stál na vnějším schodišti a s vážností v očích kontroloval linie své nové vily. Pro něj to nebyl jen dům pro otce Eduarda a matku Karolínu. Byl to matematický řád vtlačený do pražského předměstí, italský sen z kamene a světla. Viktor však z výšky své lodžie viděl něco jiného. Viděl, jak se v černobílých sgrafitách, které právě dokončoval, začínají dít věci, jež nebyly v plánu.

Když Viktor maloval průvody malých skřítků nesoucích pomůcky pro prázdniny, udělal to s precizností mistra. Ale jednoho horkého odpoledne, když slunce pálilo do bílých stěn vily, si všiml, že jedna z postav na stěně zmizela. Nebyl to loupání omítky ani chyba v barvách. Postavička prostě nebyla tam, kde měla být. Místo ní tam zůstala jen prázdná šmouha, jako by se malba rozhodla vykročit ze zdi.

„Podívej se na to, Zdenku,“ zašeptal Viktor a ukázal prstem na nápis VACANZ. „Tady byl ten malý chlap s kufříkem. Teď je pryč.“

Zdenko se zasmál, ale byl to nervózní smích. „Únava z horka, brátre. Možná jsi ho jen překryl jinou vrstvou.“

Jenže té noci se v domě stalo něco, co přilnulo k těmto zdům na celá desetiletí. Eduard, zemský advokát, seděl ve své pracovně a zkoumal spisy při světle olejové lampy. Najednou uslyšel tiché, rytmické poklepávání. Znělo to jako malé prsty, které tloučou do kamene. Zvuk přicházel z chodby, z místa, kde se stěny ohýbaly do tvaru písmene L. Když Eduard otevřel dveře, v chodbě nebyl nikdo. Jenže na vápenné podlazeen našel drobné, bílé stopy, jako by někdo vymaloval chodník kápkami bílé barvy.

Stopy nevedly ven, ale směřovaly přímo k lodžii, kde Viktorovi stále scházela jedna z postav z sgrafit.

Když se ráno rodina znovu sešla na snídani, Karolina zbledla. Ukázala na stěnu vnějšího schodiště. Tam, kde včera byla jen dekorativní girlandy, se objevila nová postava. Nebyl to skřítek, ale malá, detailně vyvedená kopie rytíře Eduarda, jakoby vytesaná do omítky v momentu nejvyššího úžasu. Postava měla v ruce dopis, který v reálném světě Eduard právě v tu chvíli držel v rukou.

„To není možné,“ vyhrkl Viktor a přistupoval k zdi. „Já jsem to nemaloval. Já jsem v noci spal!“

Zdenko se pokusil vysvětlit vše pomocí geometrie a optiky, ale žádný výpočet nedával smysl. Od té chvíle se vile začalo vést zvláštně. Lidé, kteří ji navštívili, vyprávěli o tichém šeptu, který přicházel z prázdných lodžií, a o pocitu, že je sledují oči, které jsou vymalovány do sgrafit. Nejdivnější však bylo to, že s každým rokem, kdy dům chátral, postavy na zdech se zdánlivě pohnuly.

Když se dům později stal útočištěm pro mládež a později skončil v rukou lidí, kteří ho nechápali, tajemství zůstalo zamknuté v zazděných oknech. Říká se, že whoever se dnes podívá na ty černé a bílé vzory, může spatřit postavu, která tam původně nebyla. Je to postava, která hledá cestu zpět do reality, nebo možná někoho, kdo jí pomůže dokončit cestu, kterou započala v roce 1871.

Kdo jednou v tichu Libocké ulice pocítí chlad vyzařující z těch starých zdí, ten ví, že v tom domě stále někdo žije, i když jsou všechny dveře zamčené a okna přimázané.

✦
Příběh se váže k památce Schubertova vila Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)