Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Sechutice

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Sechutice
Smyšlený příběh

Příběh: Sechutice

Příběh: Sechutice
❧

Pst, Matěji, slyšíš to? Ze stodoly se ozvalo tiché škrábání, které mohlo znamenat buď hladovou kunu, nebo souseda Jakuba, který si brousí zuby na naši poslední zásobu hrachu.

Václav přitáhl hrubý vlněný kabát těsně k tělu, protože mráz té barokní noci štípal do tváří jako tisíce drobných jehel. Stáli na dvoře sechutického statku, kde vzduch voněl vlhkou hlínou, zatuchlým sladem z pivovaru a štiplavým kouřem z komínů. Okolní pole dávno spala pod silnou peřinou sněhu a kdesi v dálce, za zamrzlými loukami pod Výrovem, houkal sýček.

Odpovědí na Václavovo varování bylo jen tiché zavrzání sněhu pod tlustou podrážkou dřeváků. Matěj, jeho mladší bratr s obličejem posetým neštovicemi a dlaněmi tvrdými jako dubová kůra, sevřel silněji topůrko sekery. Jejich rod nebyl bohatý. Poté, co se klášter v Plasech po tolika letech sporů opět přetahoval o pozemky s vrchností, zbývalo sedlákům jen to, co si sami uhlídali před výběrčími daní a závistivými zraky z okolních vsí.

„Jestli je to Jakub, tak ho praštím touhle placatou stranou,“ zašeptal Matěj a z úst se mu přitom vinul hustý obláček páry.

„Neblázni,“ sykl Václav a opřel se dlaní o hrubou omítku hospodářské budovy, která pamatovala časy tak staré, že o nich staří lidé mluvili jen šeptem u kamen. „Když sem vtrhnou biřicové z panství, sekera ti bude platná jako mrtvému zimník. Hleď raději na tu bránu.“

O kousek dál, sotva sto kroků východně, se ve tmě temně rýsovalo staré kruhové tvrziště. Kopec zarostlý křovím tam stál od nepaměti jako němý svědek všech křivd, které byly na těchto lidech spáchány. Dědové vyprávěli, že tam kdysi sídlil pán, který bral chudým a dával jen sobě, a lidé z okolí ho nakonec vyhnali s ohebnými pruty v rukou. Dnes tam lidé chodili jen neradi, protože se říkalo, že v noci tam pod zaneseným příkopem bzučí včely mrtvých mnichů, kteří hlídají zakopané stříbro.

Tentokrát to však nebyl duch ani zloděj dobytka. Zpoza rohu ovčína, který mohl pojmout stovky bělostných ovcí, se vynořila postava shrbená pod tíhou pytle. Byla to stařenka Dorota z chalupy u rybníka Pivovárku. Vdechovala mráz a v očích měla strach, který nedokázalo zahnat ani hřejivé vlněné šátky.

„Pomozte mi, mládenci, proboha živého,“ vzlykla tiše a kolena se pod ní podlomila dřív, než dořekla větu. Václav k ní hbitě přiskočil, zachytil ji v náručí a ucítil, jak celá se třese zimou a vyčerpáním. Pytel, který táhla za sebou, se v té chvíli rozvázal a po zledovatělém dvoře se rozkotálely desítky sušených švestek a několik bochníků chleba.

Matěj sklopil sekeru. Hněv, který ještě před chvílí bublal v jeho žilách, rázem vyprchal jako pára nad hrncem s vařící se polévkou. Věděl dobře, co to znamená. Dorotin vnuk ležel v horečkách v promrzlé chalupě a panství zabavilo poslední úrodu kvůli nesplacené robotě. Zlodějka z nouze.

Nikdo neřekl ani slovo. Matěj poklekl na zmrzlou zem a začal hbitě sbírat zkřehlé ovoce zpět do pytle, zatímco Václav pomáhal staré ženě postavit se na nohy a vedl ji ke dveřím jejich světnice, kde v kachlových kamnech ještě sychravě praskotalo bukové dřevo.

„Tady nejsi na panství, babi,“ pronesl Václav drsným hlasem, v němž se však ukrývala hluboká lidská něha, a nalil do hliněného hrnku horký bylinkový odvar. „Tady se nikdo nic nedozví. Ale ten chleba sníte tady u nás, protože v té vaší studené jámě by vám do rána zkameněl nadobro.“

Když o několik hodin později přestalo sněžit a nad sechutickým dvorem se rozestoupily mraky, objevila se na obloze první ranní červánková záře. Tvrziště v poli se ponořilo do ranního ticha, jako by chtělo na okamžik spočinout před dalším dnem plným roboty, starostí a potu. Z komína sechutického stavení stoupal rovný proužek šedivého kouře a dole v kotlině, kde se pod sněhem skrývaly základy starých klášterních dvorců, právě začínal nový den, ve kterém lidé drželi pohromadě, protože nic jiného jim na tomto drsném kraji nezbylo.

✦
Příběh se váže k památce Sechutice Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)