Příběh: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně
Bylo to v úsvitu zimního dne roku 2004, kdy se mlha obalila kolem hradebních zdí Kladenského hradu, který teď hostil Sládečkovo vlastivědné muzeum. Prostor byl pokojný, jen šeptání vzduchu podle prkenových schodů oznamovalo blížící se přítomnost něčího.
Když se zvonková brána otevřela, dovnitř vnikla chladná vůně deště. Na dvoře se objevil muž jménem Jakub Vlach, místní kronikář známý svou láskou k historii a tajemstvím, které jí přirozeně doprovázely.
Jakuba zavedla cesta vedle sklepa do prostoru plného starých truhel. Zdálo se mu, že každá prachová vrstva na jejich površích obsahovala své příběhy. Jakub měl v ruce list s popisem neznámého předmětu, který byl nedávno nalezen při rekonstrukci hradu.
„Co to je?“ zamumlal si pro sebe, když rozbalil papír a ukázalo se mu nákres neobyčejné pečeť. Tvar její zasahoval do jeho snů — podivně složitý, s motivy jakých nikdo v regionu dříve nepoznal.
Jakub přistoupil k Antonínovi Sládečkovi, který se právě probouzelo na předsednici. Bylo tu jasné světlo skrz okno a vzdálené zvonění z vonícího kostela vedle.
„Co tady máte?“ zeptal se Sládeček s mírným zvědavostí, než si strh na čelo kalhoty.
Jakub mu předložil list. Sládeček se otočil a pohled jeho vyjasněl. „Tuto pečeť znám,“ řekl s nepokojem v hlasu. „Její design nespadá do žádného katalogu, který mám.“
Sládeček vzal papír a podíval se ho blíže, zatímco Jakub pozoroval jeho tvář v oslnivém světle. Jeho pohled se rozhloužel a jakoby viděl za okamžikem — co následuje.
„Možná to nebylo člověkem,“ překvapeně říkal Sládeček, jako by odpovídal otázce, kterou nikdo nepoložil. „Anebo možná ji nesmí vidět každý.“
Jakub si vzpomněl na staré příběhy o podzemních chodech a tajemství Kladna, které se šířily mezi obyvateli. Byla tu záhadovitost tohoto místa — historie, kterou nikdo nemohl úplně zachytit.
Několik dní později Jakub předložil své nalézky muzeu a vyprovokoval řadu diskusí mezi historiky. Pečeť zůstala tajemstvím, její původ nepatrný v pramenech.
Někdy večer, když se slunce skrývalo za obzorem a dálkové hory se staly temnějšími, Jakub opouštěl muzeum s neklidem. Bylo zde něco, co tato pečeť naznačovala, ale co mohl chápat jen částečně.
Co se tehdy stalo, se nikdo nedověděl. Ale místo toho, kde se pečeť objevila, zůstává v klidu jako tajemné centrum Kladna — a čeká na ten, kdo by ho mohl jednou vyřešit.