Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Sloup Se Sochou Krista
  • Příběh: Sloup se sochou Krista

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Sloup se sochou Krista
Smyšlený příběh

Příběh: Sloup se sochou Krista

Příběh: Sloup se sochou Krista
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý blázne!“ zakřičel Antonín Fröhlich a prudce odstrčil dřevěné lešení, které s hlučným skřípěním narazilo do zdiva. Prach z čerstvé malty mu sálal do nosu a v srpnovém žáru roku 1840 se vzduch chvěl horkem. Před ním stál jeho pomocník, mladý chlapec s blikem tak prázdným, že by v něm mohl člověk utopit své nejhlubší obavy.

Antonín nebyl obyčejný zedník z Borku. Byl to muž, který věřil, že kámen může uchovat více než jen váhu stropů. Když dokončoval podstavec pro nového Spasiče, který měl nahradit zchátralého Jana Křtitele, do dříku sloupu vložil něco, co tam nepatřilo. Nebyl to list s jmény zakladatelů ani mince na štěstí. Byla to malá, ocelová schránka s něčím, co našel v zapomenutém koutě starého kláštera.

„Já nic nevím, mistře,“ odpověděl chlapec a lehce se pohnul k lince, kde stál hotový sloup.

Antonín se zastavil. Podíval se na žehnajícího Krista, který právě dorazil z pražské dílny. Socha měla v obličeji výraz, který nebyl jen bolestný, ale zároveň varovný. V tu chvíli se nad městem rozlehlo zvonění, ale zvuk byl jiný než obvykle. Byl tlumený, jako by ho někdo obalil do těžkého sametu.

Zatímco město oslavovalo konec stavby, Antonín stál u sloupu a pozoroval, jak se stíny prodlužují směrem k pivovaru. Všiml si něčeho podivného. Kolem základny sloupu se ne pohyboval prach, ale jemný, stříbrný prach, který se vznášel proti větru. Když se pokusil dotknout kamene, ucítil mrazivý chlad, který mu pronikl až do kostí, přestože slunce stále pálilo do klobouku.

V ten moment se vedle něj zjevila postava. Byl to muž v černém plášti, jehož tvář byla zakrytá stínem, přestože žádný strom ani budova mu nesmála zastínit obličej. Muž nemluvil, jen ukázal prstem nahoru, k rukám Krista.

„Co tady děláš? Kdo jsi?“ vyjel Antonín a udělal krok zpět.

Neznámý jen lehce pohnul hlavou a zmizel. Nebylo to tak, že by odešel za roh nebo se schoval za roh pivovaru. Prostě přestal být. Vteřinu poté se v tichu ulice ozval zvuk, který připomínal praskání ledového skla. Antonín s hrůzou spatřil, že z dříku sloupu, přesně z místa, kde byla schovaná schránka, vyvěrá tenký proužek modrého světla.

Během několika sekund světlo zmizelo a sloup vypadal opět jako obyčejný kámen. Antonín však věděl, že to, co do základů vložil, už není v jeho moci. Schránka nebyla jen předmětem; byla to kotva.

O desetůstů let později, když byl sloup v sedmdesátých letech minulého století přemístěn do klášterních zahrad, lidi vyprávěli o podivném jevu. Kdo koli stál v noci u sloupu a ticho bylo absolutní, slyšel z hloubky kamene tiché, rytmické bušení, jako by někdo zevnitř chtěl ven. Někteří tvrdili, že vidí stín muže v černém plášti, který stále hlídá tajemství vložené do dříku.

Když se sloup v roce 1997 vrátil na svou ulici, už nestál přesně tam, kde kdysi. Jako by se země pod ním pohnula, nebo jako by on sám chtěl být jinde. Lidé v okolí pivovaru si všimli, že v určitém úhlu dopadu světla se obličej Krista zdá být jiný. Někdy vypadá smířně, jindy však v jeho očích lze vyčíst paniku člověka, který viděl něco, co lidskému chápání uniká.

Kdo dnes projde kolem tohoto kamenného strážce, možná si všimne, že vzduch kolem něj je o něco chladnější než v okolních ulicích. A pokud přiloží ucho k podstavci, možná uslyší ozvěnu hněvu Antonína Fröhlicha a tiché, rytmické tlukot srdce, které v kameni nepatří.

Záhada o tom, co přesně z Borku přišlo a v kameni zůstalo, zůstala nevyřešena, protože sloup mlčí i poté, jak ho čas několikrát přemístil.

✦
Příběh se váže k památce Sloup se sochou Krista Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)