Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Slovácké Muzeum
  • Příběh: Slovácké muzeum

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Slovácké muzeum
Smyšlený příběh

Příběh: Slovácké muzeum

Příběh: Slovácké muzeum
❧

„Tady to není, Matějí, hledej v těch starých krabicích znovu!“

Křik starého kurátora prořízl ticho sálů budovy ve Smetanových sadech jako ostrý nůž. Matěj, mladý muž s ušmudlanými rukávy a očima červenými od nedostatku spánku, ztuhl. Vzduch kolem něj voněl starým papírem, vlhkým tmelu aténu a jemným prachem, který tančil v úzkých prouzcích světla dopadajících skrze vysoká okna. Byl rok tysíc devět set čtrnáct a město Uherské Hradiště se chvělo v očekávání něčeho, co nikdo nedokázal pojmenovat.

Matěj se znovu sklonil k hromadě nálezů z okolních obcí. Mezi střepnicemi z hliněných nádob a zrezivělými hroty šípů našel něco, co tam být nemělo. Byl to malý, vyřezaný kousek dřeva, připomínající lodičku, ale s podivnými rýhami, které nevypadaly jako písma žádného známého jazyka. Jakmile ho sevřel v dlani, v místnosti náhle ztichlo. Zmizely zvuky z ulice, utichl i hněv kurátora. Zůstal jen tichý, rytmický zvuk, jako by někde hluboko pod podlahou, tam, kde kdysi stála dřevěná střelnice, tlouklo obrovské srdce.

„Podívejte na tohle,“ vydechl Matěj a natahl ruku k nadřízenému.

Kurátor, pan Januš, se přiblížil. Jeho tvář byla svalněná, oči zúžené. Když se podíval na dřevěný předmět, zbledl. Nepotlačil však úžas, ale spíše hluboký, až hmatatelný strach. Rychle Matějovi předmět vytrhl a schoval ho do vnitřní kapsy svého saku.

„O tom nebudeš mluvit. Nikomu. Ani své ženě, ani v hospodě. Tohle nepatří do žádné sbírky, kterou známe,“ zašeptal Januš hlasem, který se mu třásl.

Matěj sledoval, jak kurátor odchází směrem k východu z budovy. Celý zbytek dne ho pronásledoval ten zvláštní pocit, že stěny kolem něj nejsou jen kamenem a maltou, ale že v nich je uložena paměť, která se právě probudila. Večer, když už měl odejít, si všiml, že Januš neodešel domů, ale zamířil k barokní budově v Otakarově ulici, tam, kde kdysi vládly zbraně a vojenský řád v zbrojnici.

Matěj ho následoval v tichosti, přikrčivý jako zloděj. Viděl, jak Januš vstupuje do temných prostor budovy, kde se klenby prohýbaly pod tíhou staletí. Vstoupil za ním právě ve chvíli, kdy Januš položil dřevěný kousek na prázdný kámen v rohu místnosti. Vteřinu poté se stalo něco, co Matěj nedokázal vysvětlit. V místnosti se rozlilo modravé světlo, které nepocházelo z žádné lampy. Světlo se začalo přelévat po stěnách jako tekuté stříbro a vzduch se náhle naplnil vůní čerstvých lučních květin, přestože byli zavření v kamenném sklepu.

Januš stál nehybně a šeptal slova, která zněla jako modlitba, ale nebyla to žádná z těch, které Matěj znal z kostela. Najednou se z koutů místnosti začaly ozývat hlasy. Nebyly to křiky, ale jemné, rytmické zpěvy, které zněly, jako by přicházely z hloubky země, z kořenů starých stromů a ze základů dávno zapomenutých hřbitovů v Starém Městě.

„Kdo jste?“ vyhrkl Matěj a vykročil dopředu.

Vteřinu poté světlo zhaslo. V místnosti nastala absolutní tma a hrobové ticho. Když Matěj zapálil svou svítilnu, Januš tam už nebyl. Byl pryč. Zmizel bez stopy v uzavřené místnosti, ze které nevedla žádná jiná cesta než ta, kterou Matěj právě prošel. Na kameni už neležel žádný dřevěný předmět. Zůstala tam jen malá hromádka bílého písku, který byl teplý na dotek.

Matěj strávil zbytek svého života hledáním vysvětlení. Prohledával každý kout muzea, studoval každou mapu Slovácka a ptal se všech, kdo si pamatoval rok tysíc devět set čtrnáct. Nikdo o Janušovi neslyšel, jako by se nikdy nenarodil, přestože Matěj s ním pracoval celé roky.

Když dnes procházíte chladnými chodbami Galerie v Otakarově ulici nebo pozorujete ticho v hlavním muzeu, možná ucítíte ten stejný náhlý pád teploty nebo zaslyšíte vzdálený, rytmický tlukot pod nohama. Januš a ten podivný kousek dřeva zůstali tajemstvím, které se vrytlo do samotných základů tohoto města.

Některé věci v těchto sálech nejsou vystaveny za sklem, ale stále žijí v prázdných prostorách mezi stěnami.

✦
Příběh se váže k památce Slovácké muzeum Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)