Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Socha Hygie

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Socha Hygie
Smyšlený příběh

Příběh: Socha Hygie

Příběh: Socha Hygie
❧

„Kde je ten podpis, Vincenzi? Kde jsi ho schoval?“

Starý muž s třesoucími se rukama se sklonil tak nízko, až mu špička nosu téměř dotýkala chladného litiny. Vzduch v nové kolonádě byl těžký, prosycený sírou a vlhkostí, která stoupala z hlubin země jako horký, bílýdech. Vzduch chutnal po kovu a síře, což v kombinaci s vůní čerstvého nátěru na sloupcích vytvářelo dusivý koktejl. Vincenz Pilz, muž s tváří vrytou jako v kameni, jen tiše odhrnul plášť z ramene sedící bohyně.

„Je tam, kde ho nikdo nehledá, pokud neví, že hledá pravdu,“ odpověděl klidně a ukázal na pravou nohu postavy.

Vedle něj stál muž v drahém saku, který lícem připomínal napoutaného dravce. Byl to zástupce z vídeňské slévárny, člověk, který viděl v každém kuse kovu jen mince a v každém umělci jen nástroj. Pro něj byla tato žena z litiny pouze objednávkou, produktem, který měl být dán do provozu v červnu roku 1879. Nezájemně sledoval, jak se had v rukou bohyně vine k misce s vodou. Pro něj byl ten had jen dekorací, pro Pilze však byl symbolem všeho, co se v životě lze vyléčit, a všeho, co zůstane otevřenou ranou.

„Lidé budou říkat, že to udělal Fernkorn,“ plivl zástupce a znetušil pohledem k lví hlavě v mramorovém podstavci, kudy proudila léčivá voda. „Jeho jméno má váhu. Vaše jméno je jen šeptem v uličkách. Proč vám vůbec záleží na tom, kdo bude uveden jako tvůrce? Peníze jsou zaplaceny z pozůstalosti, socha stojí, voda teče. To je všechno, co svět vyžaduje.“

Vincenz se nepohlédl na svého kritika. Jeho prsty, zčernalé od práce a prachu, jemně přejely po hladké ploše litiny pod nohou Hygie. V tom jediném místě, skrytém před zraky spěchajících lázeňských hostů, byla vryta pravda. Malý, diskrétní podpis. Věda o tom, že on, a nikdo jiný, vdechnul této kovové ženě život.

„Pravda není pro ty, kteří spěchají,“ zamumlal Vincenz. „Pravda je pro ty, kteří se zastaví a skloní hlavu. Pro ty, kteří hledají uzdravení ne jen pro své tělo, ale i pro svou duši.“

Zástupce se krátce zasmál, zvukem připomínající skřípání kovu o sklo, a odložil svou hůl. „Váš idealismus je stejně zbytečný jako ta miska v její ruce. Had nepije z litiny, Vincenzi. Je to jen kus železa.“

Pilz se vzpřímil. V ten moment do sínů kolonády vstoupila první skupina návštěvníků. Byli to lidé v bílých pláštech, s tvářemi vyčerpanými nemocí, hledající naději v horkých pramenech. Jeden z nich, starý muž s hlubokými vráskami v koutcích očí, se zastavil před sochou. Nedíval se na lví hlavu, ani na lvový vývěr vody. Díval se do tváře Hygie. V jeho očích byla stejná touha po klidu, jakou cítil sochař, když svou práci dokončoval.

Vincenz vtom pochopil, že jeho podpis není pro historii, ani pro knihy, které budou psát budoucí generace. Ten podpis byl slibem. Slibem, že i když se budovy zřítí, že kolonády budou bourány a znovu stavěny, že socha bude přenášena z jednoho sálu do druhého jako vyhnanec, ta pravda zůstane vryta v kovu.

Zástupce z Vídeň už dávno odešel, hnaný touhou po dalších ziscích. Vincenz však zůstal stát v tichu, zatímco nad ním klenuly se elegantní oblouky nové stavby. Věděl, že čas je největším sochařem z nich všech. Že vymaže jména z dokumentů, zaměne autory v archivech a zvrvrátí pravdu v ústech lhářů.

Když doprodel posledního návštěvníka z pohledu, podíval se naposledy na svou bohyni. Věděl, že suatu chvíli, možná za sto let, se někdo skloní velmi nízko. Bude hledat něco víc než jen krásu nebo léčivé vody. Bude hledat stopu člověka, který do litiny vložil svou hrdost a svou bolest.

Kov zůstane chladný, i když ho obklopí horká pára pramenů, ale pod pravou nohou bohyně stále spí tajemství, které čeká na toho, kdo se neodváží jen dívat, ale skutečně hledat.

✦
Příběh se váže k památce Socha Hygie Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)