Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Socha Svatého Antonína Paduánského (Mokrovousy)
  • Příběh: Socha svatého Antonína Paduánského (Mokrovousy)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Socha svatého Antonína Paduánského (Mokrovousy)
Smyšlený příběh

Příběh: Socha svatého Antonína Paduánského (Mokrovousy)

Příběh: Socha svatého Antonína Paduánského (Mokrovousy)
❧

„Kde jsi to dítě vzal, ty blázne, kde je?!“ řval Matěj z Mokrovousů a tasil z pasu těžký nůž, zatímco jeho boty zapadaly do blátivé cesty. Dech mu v chladném vzduchu tvořil bílé obláčky a v nose cítil pronikavý pach mokrého pískovce a hnijících listů z okolních lip. Před ním, v šeru léta, stál muž v šedém plášti, který se ani nepohnul. V rukou svíral jen starou knihu, jejíž stránky byly rozmočené a žluté, a zíral prázdným pohledem na kamenného světce, jenž právě byl přenesen z popela vyhořelého zámku v Sadové.

Matějův syn zmizel před hodinou. Jedno vteřiny byl u hradby, vteřinu poté byl pryč, jako by ho pohltila země. V obci se šířila zpráva, že cizinec, který přišel s vozy plnými zbytků z pálivého požáru, vyvolává duchy. Matěj věřil, že ten muž v plášti dítě ukradl, aby ho obětoval nějakým temným silám, které zbyly po zkáze sadovského sídla.

„Podívej se na něj, Matěji,“ odpověvěl cizinec tichým, chraplavým hlasem, který zněl jako drcení štěrku. Pomalu zvedl ruku a ukázal na sochu svatého Antonína. „Kdo z nás dvou je tady skutečným zlodějem?“

Matěj přistoupil blíž, svaly v paži napjaté, připravené k úderu. Vzpomněl si na zlacené svatozáře na hlavách kamenného světce a dítěte, které na knize sedělo. V tom momentě se stalo něco, co mu zastavilo srdce. Z mraku lipového listí, který obklopoval sloup, se ozval jasný, čistý smích. Nebyl to zvuk dospělého, ale přesně ten tón, který znal z kolébky svého syna.

„Tady je!“ zakřičel Matěj a vrhl se k pískovcovému sloupu. Ale v místě, kde měl syn stát, nebyl nikdo. Jen prázdný prostor a chladný kámen.

Cizinec však neuhýbal. Stál nehybně a sledoval, jak se zlatavý odlesk svatozáře na soše v zapadajícím slunci začal vlnit, přestože nebyl žádný vítr. Matěj přitiskl ucho k pískovci. Slyšel tlukot srdce. Nebylo to jeho vlastní, bylo to rytmické, rychlé tlukání malého dítěte, které přicházelo hluboko zevnitř kamenného bloku.

„Oni ho neukradli, on se do něj vrátil,“ zašeptal muž v plášti a jeho oči se zúžily. „V Sadové shořelo víc než jen stěny a střechy. Shořela tichá smlouva. Svatý Antonín nehledá jen ztracené věci, Matěji. Někdy hledá ty, které jsou příliš křehké na tento svět, a schová je tam, kde je nikdo nenajde.“

Matěj v šoku pustil nůž, který s kovovým cinknutím dopadl na cestu. Natáhl ruku a dotkl se kamenného batole na knize. Pískovec nebyl studený. Byl horký, skoro žhavý, jako by uvnitř stále plály ohně z vyhořelého zámku. V tu chvíli pocítil na své dlani malý, vlhký dotek, jako by ho neviditelné prsty dítěte chytily za prst a jemně stiskly.

Když se Matěj prudce otočil, aby zakřičel na cizince, cesta byla prázdná. Muž v šedém plášti zmizel, jako by ho nikdy nebylo. Zůstaly jen čtyři lipy, které šuměly v tichu a střežily tajemství, které se nedalo vyjádřit slovy.

Matěj strávil zbytek svého života u tohoto sloupu. Každý den k němu přicházel, přinášel čerstvé květy a šeptal do pískovce příběhy, které by jeho syn mohl slyšet. Nikdy už syna nenalezl v lidské podobě, ale každý, kdo v Mokrovousech procházel kolem sochy, tvrdil, že v určitém úhlu světla vidí, jak se kamenné dítě mírně hýbe a usmívá se na ty, kteří přišli s čistým srdcem.

Kdo dnes stojí před tímto sloupem, možná pocítí ten samý zvláštní žár v prstech, když se dotkne pískovce, a uvědomí si, že některé ztráty nejsou koncem, ale začátkem věčného spánku v kameni.

✦
Příběh se váže k památce Socha svatého Antonína Paduánského (Mokrovousy) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)