Příběh: Štěpánčin park

**Když jsem se probral, ležela na mé hrudi malá, vlhká větev s bílými květy a v parku nikdo nebyl.** Město spalo, ale já jsem věděl, že to není spánek. Vůně dřezovce, ten ostrý, sladce hořký pach, který se v noci vynořil z temných keřů, mi stála v krku. Vzal jsem větev mezi prst…