Příběh: Štorchův dům
Když jsem se dotkl sochy nad vchodem, prsty mi zůstal na prstech zápach pryskyřice a starého papíru.
„Pane doktore, tohle už není možné,“ sykl staroměstský radní Vít Kovář a jeho hlas se ztratil v hluku koňských kopyt, které míjely náměstí jako vždy v poledne. Pod jeho rukavicí se fasáda Štorchova domu třásla, jako by dýchala. „Fresky jsou pryč. Nejen ty, které maloval Novák, ale i ty, které nikdo neviděl.“
Doktor Emil Vejrych, muž s vousy jako vybledlé inkousty, neodtrhl zrak od sochy Panny Marie. „Kdo je viděl, pane radní? Když ani Alšův návrh nebyl nikdy dokončen, protože ten panikářský malíř Novák se na lešení bál jako zajíc, jak to říkal sám?“
Kovář se podíval na svou černou rukavici, jako by tam hledal odpověď. „Říká se, že je tam něco mezi zdí a omítkou. Něco, co nikdo neumí vysvětlit.“
Vejrych se naklonil blíže. Nad vchodem, kde by měla být Madona, se teď jenom kouřilo. Ne jako dým, ale jako zbytek něčeho, co se spálilo a nikdy nedokázalo zhasnout. „Cože?“
„Každý rok, v den sv. Václava, tam zmizí jedna ze soch evangelistů. Neodnesou ji, neukradou. Jednoduše… zmizí. A na její místo přibude něco jiného. Loni tam stál muž v plášti, který psal knížku. Jako by ho někdo vyřezal z dřeva a připevnil na fasádu.“
Vejrych se usmál. „Zajímavé. Ale co to má společného s freskami?“
„Protože ty fresky, pane doktore, nikdy nebyly zcela hotové. A když zmizí jedna socha, na její místo se objeví ta, která tam měla být podle Alešova návrhu. Ale nikdo neví, jak.“
V tom okamžiku se zvedl vítr a přinesl s sebou vůni hořlavého oleje. Nad arkýřem, kde měly stát sochy evangelistů, se náhle objevila stíny – čtyři postavy, které tam předtím nebyly. Jedna z nich držela pero.
„To je on,“ šeptal Kovář. „Komenský.“
Vejrych se otočil, ale nikdo tam nestál. Jenom fasáda, která se zdála dýchat, a socha Panny Marie, která se náhle naklonila, jako by někoho hledala.
„Pane radní,“ řekl doktor a jeho hlas zněl chraplavě, „myslím, že bychom měli jít dovnitř.“
---
Ale dveře byly zamčené.
A když se podívali nahoru, tak viděli, že na fasádě, tam kde měla být socha svatého Václava na koni, teď stál muž v černém plášti. Držel v ruce knížku a psal do ní něco, co nikdo neviděl.
A když se podívali dolů, tak uviděli, že na prahu domu leží klíč.
Ale nikdo ho tam nechal.