Příběh: telekomunikační budova Pardubice
Prsty Oldřicha klouzaly po ledové oceli a každý další stupen schodů v úzké šachtě věže zněl jako úděr kladivem do kovové rakve. Dech měl krátký a v plicích ho pálil mráz, který se vlámal skulinami do betonového těla budovy. V rukou svíral těžký klíč a v hlavě jen jednu myšlenku:…
Příběh se váže k památce
telekomunikační budova Pardubice
Zobrazit památku