Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Tvrz Nebovidy

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Tvrz Nebovidy
Smyšlený příběh

Příběh: Tvrz Nebovidy

Příběh: Tvrz Nebovidy
❧

„Utekli jsme, Baltazare, utekli jsme všichni!“ Kašpar vrazil do těžkých dubových dveří tak silně, až se v základech tvrze otřásl prach. Jeho dech byl krátký, rvané šaty přilepené k tělu potem a blátem z potoka. V dlaních křečovitě svíral starý pergamen, který se v jeho prstech tvořil v mokrý klubek.

Baltazar z Nebovid se ani nepohlédl. Stál u úzkého okna, kde chladný průvan z vnějšího dvora hnal do místnosti pach vlhkého kamene a hnijících listů. Díval se na stříbrné břevno na svém štítu a prsty přejížděl po hrubém povrchu zdi.

„Kde je Jindřich?“ zeptal se Baltazar hlasem, který zněl jako drcení štěrku.

Kašpartovo ticho bylo odpovědí. Jen se třásl a zíral na temné kouty sálu, kde se stíny hýbaly, i když v místnosti nehořela žádná svíce. Tvrz, která měla být jejich úkrytem a hrdostí rodu, se v tu chvíli zdála být pastí. Vzduch v přízemí byl těžký, téměř hmatatelný, jako by stěny pamatovaly každý hřích, který byl v nich kdysi spáchán.

„On nechtěl odejít,“ zašeptal Kašpar. „Říkal, že slyší hlasy z hlubin. Že Kunata, náš předek, mu volá z míst, kde už není světlo.“

Baltazar se prudce otočil. Jeho oči byly rozšířené, zorničky jako dvě černé díry. „Kunata je mrtvý už stovky let. Nikdo z nás nevrací zpět, pokud není přivolán něčím, co by mělo zůstat pohřbeno pod kameny.“

V ten moment se ozval zvuk. Nebyl to křik ani dopad těla. Byl to pomalý, rytmický škrábaní nehtů o zdivo. Zvuk přicházel zpoza zazděných oken v přízemí, tam, kde gotické oblouky stále držely tíhu celého domu. Bylo to tiché, ale vytrvalé, jako by někdo z druhé strany zdi snažil rozhrabat cestu ven.

Kašpartův hlas přestal znít lidsky. „Slyšíš to? To je on. To je Jindřich!“

Baltazartův výraz zkameněl. Věděl, že Jindřich zůstal za nimi v údolí u potoka, kde byla cesta zablokovaná. Nemohl být zde, uvnitř zdí, v prostoru, který byl uzavřený a střežený. Přesto se zvuk přibližoval. Škrabání přecházelo z jedné zdi do druhé, pohybovalo se v prostoru, který pro člověka nebyl přístupný.

„Otevři to, Baltazare! Pomoz mu!“ Kašpar vrhl k zazděné výklenku a začal šíleně rázat pěstmi do omítky.

„Nesmíš!“ zařval Baltazar a sevřel bratra v ramenech. „Podívej se na své ruce, Kašpare!“

Kašpar se podíval dolů. Z jeho prstů netekla krev, ale hustá, černá hmota, která voněla po starém železe a zapomenutých hrobkách. Vzduch v místnosti náhle ztěžkl a teplota klesla tak prudce, že z úst obou mužů začaly stoupat bílé obláčky páry.

Zpoza zdi se ozval hlas. Nebyl to hlas Jindřicha. Byla to směs tisíce šepotů, které zněly jako vítr v prázdném krbovém komíně. Hlas nespíše vyprávěl, než mluvil, a sliboval věci, které lidské ucho neunesení.

Baltazartovo sevření povolilo. Jeho pohled zabloudil k horním patřům, kde v tichu čekaly prázdné síně. Cítil, jak se do jeho mysli vkrádá stejný chlad, který pohltil jeho bratra. Tvrz Nebovidy nebyla jen domovem. Byla to schránka pro něco, co nezná čas.

Když o několik hodin později do dvora vtrhli muži Jana Plzáka z Nebřezin, našli dveře dokořán. V sále nebylo nikdo. Jen na jedné z gotických stěn v přízemí byla čerstvá, hluboká rýha v kameni, jako by se někdo snažil vryt přebourat do zdiva.

Na podlaze ležel pouze jeden pergamen, roztrhaný na kusy. A z hloubky zazděných oken, tam, kde není žádný prostor pro lidi, se stále ozýval tichý, rytmický zvuk škrábání, který přestal, až když někdo z vnějších visitors líně přejel prstem po chladném kameni.

Některé dveře v Nebovidech zůstaly zavřené z druhé strany, a klíč k nim byl dávno zapomenut v hrobových hloubkách.

✦
Příběh se váže k památce Tvrz Nebovidy Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)