Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Valdštejnská Jízdárna
  • Příběh: Valdštejnská jízdárna

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Valdštejnská jízdárna
Smyšlený příběh

Příběh: Valdštejnská jízdárna

Příběh: Valdštejnská jízdárna
❧

„Tady to není, hledejte hlouběji v tom prachu!“ zakřičel Viktor a prudce odhodil železný klíč na dlažbu. Zvuk kovového nárazu se rozlehlo s dutým ozvěnou pod klenbami, kde se mísil pach starého oleje z dávných dílen s chladným, vlhkým vzduchem, který stoupal ze sklepů.

Viktor stál uprostřed prostoru, který kdysi tloukl kopyty šlechtických koní, později v něm vrčely první stroje z Plzně a dnes už jen tiše hostil obrazy. Byl to muž s tváří vrytou jako v žulovém bloku, bývalý správce, který v těchto zdech strávil víc času než ve vlastním domě. Vedle něj stál mladý archivář, který se třásl v tenkém saku a snažil se z něj neuhnout z cesty.

„V těch papírech z roku padesát bylo jasně napsáno, že v podzemí zůstal jeden prostor, který nebyl v plánech garáží,“ namáhal se archivář a ukázal na vybledlý kousek papíru.

Viktor se jen zahořele zasmál. Ukázal prstem na hladkou podlahu, kterou před lety pečlivě obnovili, aby v ní mohli vystavovat drahá umělecká díla. Pod nimi však zůstalo něco, co žádný plán neuváděl a žádná rekonstrukce nedokázala úplně smazat.

„Kdybyte chtěl najít to, co hledáte, musel byste slyšet ticho,“ řekl Viktor a náhle ztichl.

V ten moment se stalo něco, co v té sále nepatřilo. I když byli oba sami a dveře do zahrady byly pevně zavřené, prostor zaplnil zvuk. Nebyl to hluk metra, které pod nimi s otřesy projíždělo, ani šum dopravy z Malé Strany. Byl to rytmický, těžký zvuk kopyt. Tři údery, krátká pauza a pak znovu tři údery. Zvuk přicházel zpod noh, z hloubky, kde už dávno nemělo být nic než beton a staré zdivo.

Archivář ztuhl. Viktor se však jen pomalu schýlil a přiložil ucho k chladnému povrchu podlahy. Jeho tvář ztuhla v podivném výrazu, něco mezi úžasem a hrůzou.

„Slyšíte to? Je to on. Přišel si pro svůj lístek,“ zašeptal Viktor.

„Jaký lístek? O čem to mluvíte?“

Viktor nevěnoval pozornost otázce. Vstal a začal pomalu kráčet k rohové stěně, kde se dříve nacházel vchod do starého pavilonu, který dávno zdemolovali. Zastavil se přesně v místě, kde už dnes stála moderní klimatizovaná stěna. Z rukávu si vytáhl malý, vyřezaný kousek dřeva, připomínající starý žeton, a položil ho opatrně na zem.

Vteřinu poté se ozvalo hlasité ržení. Nebylo to zvíře, které by mohlo být v budově, byl to zvuk tak silný, že se zdálo, že se otřesou i těžké stropy. Pak následovalo ticho tak absolutní, až v uších začalo pískat.

„Co jste právě udělal?“ vydechl archivář a couvl k východu.

„Jen jsem zaplatil nájem,“ odpověděl Viktor bez emocí. „Tenhle dům změnil tváře víckrát, než kolikrát jste vy četli knihy. Koně, vozy, obrazy... ale jeden z nich nikdy neodjel. Zůstal v mezerách mezi plány, v místech, která architekti zapomněli zapsat. Pokud mu jednou za deset let nedáme tenhle symbol, začne v noci hýbat s rámy obrazů a hýbat se v nich začnou stíny.“

Archivář se podíval na stěnu, kde viselo jedno z cenných plátna. Přisahal si, že viděl, jak se obraz mírně naklonil, jako by ho někdo z druhé strany stěny jemně strčil.

Viktor se k němu otočil a v očích měl podivný lesk. „Teď už víte, proč tady zůstal jsem. Někdo ty klíče musí držet a někdo musí vědět, kde přesně v téhle hale končí realita a začíná paměť, kterou nejde srovnat betonem.“

Když archivář opustil budovu a vyšel do slunečného dne Malé Strany, stále v uších slyšel ten rytmický dopad kopyt. Věděl, že se do té sály bude muset vrátit, ne kvůli výstavě, ale aby zjistil, co se skutečně skrývá v prázdném prostoru pod jeho nohama, který nezná žádný oficiální mapový záznam.

Pod hladkou podlahou jízdárny stále tichý doprovod zvířete čeká na dalšího, kdo se odváží naslouchat tichu.

✦
Příběh se váže k památce Valdštejnská jízdárna Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)