Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vila JUDr. Františka Švece

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Vila JUDr. Františka Švece
Smyšlený příběh

Příběh: Vila JUDr. Františka Švece

Příběh: Vila JUDr. Františka Švece
❧

„Zasuňte tu stěnu, prosím vás, hned teď!“ vykřikl doktor František Švec a jeho hlas se rozlétal po prostorné hale, kde se zvuk odrážel od hladkých, bílých plání.

Jeho mladý pomocník, student práv z Budějovic jménem Václav, ztuhl s rukou na kovovém úchvytu zasunovací stěny. Díval se na svého šéfa, který stál uprostřed místnosti a s prsty křečovitě sevřenými v pěst vší silou zíral do prázdna. Vzduch v domě byl cítit čerstvým betonem a lehce vlhkou zelení, která stoupala z terasy v patře výše. Bylo to ticho, které řezalo do uší, přerušované jen tichým bzučením hmyzu za širokým, vodorovným oknem, které vyplovalo celou délku zdi.

Václav pomalu zatáhl stěnu a oddělil pracovnu od obytné části. Tím pádem se prostor zmenšil, ale napětí v místnosti jen vyrostlo. František Švec se neotočil. Stál v bílé košili s vyhrnutými rukávy a hleděl na podlahu, kde se v odlesku hladkého povrchu zrcadlil jasný den.

„Viděl jste to, Václave? Viděl jste toho muže?“ zašeptal doktor Švec, ačkoliv jeho hlas stále vibroval zneklidněním.

Václav polkl. V místnosti byli jen oni dva. Žádné dveře nevrzaly, žádný krok nezněl na betonovém skeletu domu. „Pane doktore, tady není nikdo. Jste jen vy a já.“

Švec se prudce otočil. V jeho očích byl zmatek, který Václava vyděsil víc než jakákoli hrozba. Advokát ukázal prstem směrem k malému spirálovému schodišti, které vedlo ze zahrady přímo nahoru na terasu. „Stál tam. Bez jediného zvuku. Měl na sobě oblečení, které nepatří do našeho času, ani do našeho města. Jen se na mě díval a pak… pak prostě zmizel, jako by ho pohltil samotný vzduch.“

Václav pomalu přistoupil k oknu. Venku byla zahrada v plném rozkvětu, slunce pálilo do betonu avše vypadalo naprosto obyčejně. Žádná stopa po cizinci, žádný rozvířený prach na cestě. Jen čisté linie moderního domu, který měl být symbolem rozumu, čistoty a nové doby.

„Možná je to únava z těch případů, pane doktore,“ zkusil Václav uklidnit situaci, ale v duchu si všiml něčeho zvláštního. Na hladkém stole v pracovně, kde předtím nebyla žádná věc, ležela malá, stará mince. Byla z temného kovu, s vyrytým znakem, který Václav v žádné učebnici historie neviděl. Byla studená, až mrazivá, přestože v místnosti panovalo letní teplo.

František Švec si mince nevšiml. Upral zrak k horní terase, kde se v zeleně vlnily listy rostlin. „Oni nehledají nás, Václave. Hledají toto místo. Jako by tento dům byl pro ně majákem, bránou, která se otevřela v momentě, kdy jsme zbourali staré zvyky a postavili něco takto odvážného.“

Václav vzal minci do ruky a v ten moment pocítil prudký mrazivý proud, který mu projel celým tělem až do špiček prstů. Vzduch v hale náhle ztěžkl a zvuk z okolí úplně zmizel. Na okamžik mu přišlo, že slyší tichý, rytmický šepot, který nezněl jako lidská řeč, ale spíše jako ozvěna z hluboké studny.

Když znovu zamrkal, doktor Švec už nebyl v pracovně. Byl nahoře, na střešní terase, a křičel do prázdného prostoru, jako by se snažil zastavit někoho, kdo už dávno odešel. Václav vyběhl po schodech, srdce mu tlouklo v krku, ale když vyšel nahoru, našel svého šéfa stát u okraje, s prázdným pohledem upřeným k obzoru Budějovic.

„Už je pryč,“ řekl Švec tichým, vyčerpaným hlasem. „Ale zanechal za sebou pocit, že jsme jen dočasní nájemci v domě, který patří někomu jinému.“

Václav v kapse stiskl studenou minci. Nikdy nikomu neřekl, že v tu chvíli, kdy doktor Švec mluvil, viděl v odrazu skleněného okna za zády advokáta tvář muže s prázdnými očima, který se na něj usmál a pomalu se rozplynul v bílé barvě zdi.

Tajemství té mince a identity neviditelného návštěvníka zůstalo uzavřeno v betonových sloupcích vily. Kdo dnes vstoupí do těchto prostor, možná pocítí ten stejný náhlý chlad v koutcích místností, kde se linie domu setkávají s něčím, co nelze změřit ani vykreslit do plánů.

✦
Příběh se váže k památce Vila JUDr. Františka Švece Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)