Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vila U Rýdlů
  • Příběh: vila U Rýdlů

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

vila U Rýdlů
Smyšlený příběh

Příběh: vila U Rýdlů

Příběh: vila U Rýdlů
❧

„Tady to končí, Václave, víc z toho nebudu moci vyvrhnout!“ zakřičel muž s vysokým čelem a rozvéváními šedých vlasů a prudce položil rýsovací tužku na stůl. Jan Kotěra se nedíval na svého stavenáře, ale upřeně sledoval, jak se za oknem v mlze vlní Brtevský potok.

Václav Rýdl mladší jen mlčky stál u zdi, prsty nervózně přejížděl po hrubé povrchové vrstvě nové omítky. V místnosti vonělo čerstvým vápnem, vlhkým dřevem a těžkým tabákem z Václavovy dýmky. Byla to vůně nového začátku, ale vzduch v místnosti byl zvlášně hustý, skoro hmatatelný.

„Co tím myslíte, pane profesore? Plány jsou hotové, dům stojí, korouhev s makovicí září nad střechou. Je to přesně to, co jsme chtěli,“ odpověvěl Rýdl a hlas se mu mírně zachvěl.

Kotěra se pomalu otočil. V očích měl zvláštní výraz, směs fascinace a hlubokého znepokojení. Ukázal prstem směrem k portálu, který připomínal moravské žudro. „Podívejte se na ty linie. Já jsem je nakreslil, ano. Ale včera v noci, když jsem tu byl sám, jsem viděl, jak se ty ornamenty hýbou. Ne jako stín, ale jako živé věci. Jako by dům dýchal něčím, co do něj nedal já, ani vy, ani nikdo z nás.“

Václav se krátce zasmál, ale byl to zvuk bez radosti. Chtěl věřit, že je to jen únava z dlouhé stavby v těchto bouřlivých letech roku 1919. Přistoupil k kachlovým kamnům ve světnici, kde se folklorní malby na stěnách prolínaly s jemnými, téměř neznatelnými vzory, které připomínaly vzdálené břehy jižních moří.

Právě v tu chvíli se stalo něco, co zlomilo ticho domu. Z horního patra, z mansardy, kde nikdo nebyl, se ozval zvuk. Nebyl to praskot dřeva ani vítr v komínových trubách. Byl to jasný, rytmický zvuk tleskání dlaní o dlažbu. Pomalý, až hypnotický tlesk, který se nesl chodbami jako ozvěna z jiného světa.

Oba muži ztuhli. Václav zdržel dech, až ho začala pálit plíce. Tleskání ustalo a nahradil jej šepot. Nebyl to lidský hlas, spíše šum listí v zahradě, který však zněl přímo v jejich hlavách.

„Kdo tam je!“ zařval Rýdl a vyrazil schody nahoru. Kotěra ho následoval, tvář bílá jako vápenný prach na jeho botách.

Když vyběhli do horního prostoru, našli tam jen prázdnotu a otevřené okno, kterým dovnitř vnikal chladný vzduch. Na podlaze však ležela jedna jediná věc: starý, vybledlý lístek z tabáku, srolovaný do dokonalého kroužku. Podivné bylo to, že tabák byl stále vlhký a voněl jako čerstvě s cosem z polí, která v Dobrušce v té době vůbec nerostla.

Václav se sklonil, aby lístek zvedl, ale v momentě, kdy se ho dotkl, pocítil prudký elektrický výboj, který ho odhodil k zdi. V ten okamig se na stěně, přímo v ornamentu, který Kotěra právě před chvílí popisoval, objevil nový prvek. Byla to malá, detailní postava muže s neznámým nástrojem v ruce, který tam před minutou rozhodně nebyla. Postava se dívala přímo na ně a na tváři měla mírný, tajemný úsměv.

Kotěra se přiblížil k malbě a dotkl se jejího povrchu. Barva byla ještě mokrá. „To není možné,“ zašeptal. „Já jsem to nemaloval. Nikdo z nás to nemaloval.“

Václav Rýdl už nic neřekl. Jen pomalu zavřel dveře do mansardy a zamkl je na klíč, přestože věděl, že zámky zvnitř nebrání tomu, co přichází zvenčí.

Dům zůstal stát, v jeho stěnách se uchovaly sny o národním slohu a míru, ale v tichých koutích vily, tam, kde se setkávají lidové motivy s moderní linií, stále někdy v noci zazní tiché tleskání, které nezná svůj původ. Kdo jednou vstoupí do té světnice a přiloží ucho k zdi, možná uslyší, jak se pod omítkou stále hýbe něco, co architekt Kotěra nedokázal nakreslit a Václav Rýdl se bálo vyjmenovat.

✦
Příběh se váže k památce vila U Rýdlů Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)