Příběh: Vojenská akademie v Brně
"Pánové, tohle pivo je jako stříbrný kůň – jenže ten vás spíš sežere než odveze!"
Mlýnský kůl na brněnském mlýně se otáčel s takovým žalostným sténáním, že by ho slyšela i slepá slepice. V podkroví, kde se skládaly pytle s moukou, seděl mlynář Václav "Štěpánka" a otíral si čelo plátěným rukávem. Na stole před ním ležela roztrhaná smlouva, na které šlechtic z nedalekého zámku vykřikl jako na trhu: *"Za mouku platím stříbrný groš na měrku, neboť můj pán, hejtman Jan z Kunštátu, mi přikázal, abych neplýtval!"*
Václav si vzal do ruky hrnek s pivem – tmavým, téměř černým, jako by ho vařili v nějakém čertově kotli. *"Pánové,"* řekl a odfrkl se, *"tohle pivo je jako stříbrný kůň – jenže ten vás spíš sežere než odveze."* A protože věděl, že šlechtic je jako kocour na horké plotně, nalil mu hrnek až po okraj.
Hejtmanův písař, mladý a trochu naivní, se usmál: *"Mlynáři, vy jste jako kočky – vždycky něco podkrádáte!"* Václav se jen zamračil a podal mu hrnek. *"To nejsou kočky, pane písaři, to jsou vlci. My jenom bereme, co nám patří."* Písař se rozesmál, ale když si vzal první doušek, jeho oči se rozšířily jako talíře. *"Pánové… to chutná… jako… jako…"* A pak se mu jazyk zasekl, jako by mu ho někdo přivázal k botě.
Šlechtic, který stál vedle, se začervenal jako vařený rak. *"Co to je za kouzlo?!"* vykřikl. Václav se pokrčil rameny. *"To není kouzlo, pane, to je jenom pivo, které si myslí, že je medovinou. Ale pozor – kdo vypije více než tři hrnky, začne mluvit pravdu. A tohle,"* dodal a ukázal na písaře, který teď vyprávěl o tom, jak jeho pán hejtman ukradl sousedovu ovčinu, *"je už na čtvrtém."*
Hejtman z Kunštátu se zarazil jako vepř na kolíku. *"Ty lži!"* zařval, ale písař už vykládal dál: *"A vy, pane hejtmane, jste ten, kdo v noci chodí na hřbitov a volá po své zemřelé matce, aby vám pomohla s daněmi!"* V místnosti zapadlo ticho, až na šramotění myší v mechu.
Václav si povzdechl a vzal zpět smlouvu. *"Takže, pane hejtmane, buďte tak laskav a zaplaťte dvakrát tolik, nebo si můžete vzít mouku a pivo zdarma. Ale pozor – příště vám to pivo vypráví, jak jste kradl i mouku od sousedů."* Šlechtic, bledý jako vápno, vyhodil z kapsy dva stříbrné groše. *"Berte, berte, ale nechte mě v pokoji!"*
Když odešli, Václav se usmál a vypil poslední doušek piva. *"No, to byl den,"* zamumlal a vyndal z kapsy malý svazek papíru. *"Ale příště,"* řekl k sobě, *"přidám do piva trochu hořčice. Ať jim to chutná jako pravda s kořením."*
A tak se stalo, že brněnský mlýn, který dnes stojí jako vojenská akademie, byl kdysi místem, kde se šlechticům platilo za mouku nejen stříbrnými groši, ale i jejich vlastními tajemstvími. A kdo ví, možná někde v jeho zdech ještě někde kouká ten černý kotel, ve kterém se vařilo to nejlepší pivo na Moravě.