Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Bechyně
  • Příběh: zámek Bechyně

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Bechyně
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Bechyně

Příběh: zámek Bechyně
❧

„Když se vrhla do jeho náruče, jeho šaty voněly po dýni a vlhké zemi, jako by je právě nesekal z pole.“

Ona se usmála, i když její ruce drtily jeho paži. *„Znovu jsi přišel na můj hrad jako nepožádaný host, Milota.“* Jejím hlasu se nedalo odolat, i když by měla být na něj rozzuřená. *„Já nejsem host, Markéta.“* Jeho oči byly temně zelené, jako les pod břečťanem v červnu, a v nich se odráželo něco, co ji přimělo zapomenout na příkazy otce. *„Jsi jen ten, kdo se mi vrací každou jarní vánici.“*

Byli v komoře pod střechou, kde se scházeli, když se na chvíli ulevilo od hluku válečných poselů a šepotů strážců. Okna byla zavřená proti studené větru, který foukal z Lužnice a přinášel s sebou vůni vlhké trávy a dálkově slyšený řev koní na cvičišti. *„Tvé otce by tě za to zabily, kdybys se sem přiblížil ještě jednou.“* Markéta se posadila na okenní lavici, kde se v zimě shromažďovala rosná vlhkost a vytvářela na skle malé kapky, které se odrážely jako slzy.

*„Můj otec je mrtvý.“* Milota si odtáhl plášť, který nosil přes zbroj, a nechal, aby se mu jeho šaty rozletěly. *„Pádem z hradu v Týně nad Vltavou. Vítkovci.“* Jeho ruce, které ji držely za zápěstí, se stáhly, jako by se mu pod nimi nacházela žíha. *„A teď jsi tu, jako bys vůbec nic neznal.“*

*„Vím, že jsi dcerou Bechyňského.“* Jeho hlas byl nízký, jako šept v chrámu. *„Vím, že tvůj otec byl jeden z posledních, kdo se ještě odvážil říkat Přemyslovi Otakaru II. pravdu do očí.“* Markéta se otočila, aby se dívala na něj zblízka. *„A ty jsi syn Vítkovce. To je všechno, co potřebuji vědět.“*

*„Syn Vítkovce, který se vrátil z ciziny, kde se učil, jak se bojí a jak se lže.“* Milota se posadil vedle ní, ale nepočkal, než se ona přiblíží. *„Vrátil jsem se s tím, že chci být jiný.“* Jeho prst se dotkl jejího kolena, jen na okamžik, ale Markéta cítila, jak se její dech zastavil. *„Ale když vidím tvou tvář za oknem, kdybys byla jen jiná, než jsi.“*

*„Já jsem ta samá.“* Markéta se vzpřela, ale jeho ruce ji držely za rameno. *„Já jsem Markéta Bechyňská, dcera arcijáhena, která se modlí za duše padlých a říká svým služebníkům, aby neslyšeli lži.“* *„A já jsem Milota, který se nemůže zbavit tvého obrazu, který viděl v kostele v Praze, když jsem byl ještě dítě.“*

*„Tvé otce by tě za to zabily.“* *„A tvé by mě zabily, kdybys byl zůstal.“* Jeho ústa se přiblížila k jejímu uchu, kde voněl po medu a koňském potu. *„Ale ty jsi tu.“*

Vně hradu se ozval rozkaz. *„Markéta!“* Hlas jejího otce, který se vracel z jednání s Přemyslem Otakarem. *„Markéta, jsi tam?“*

Milota se rychle vztyčil a odtáhl se od ní. *„Musím odejít.“* *„Ne.“* *„Ani na chvíli.“* *„Proč?“*

*„Protože když se tvůj otec zeptá, proč má jeho dceru na hradišti syn Vítkovce, nemůžu ti odpovědět, že jsme jen dva lidé, kteří se nemohou zbavit toho, co mezi sebou cítí.“* *„Takže odejdeš.“* *„Ani na chvíli.“* *„Proč?“*

*„Protože když se tvůj otec zeptá, proč jsem tu, budu muset lhát. A já nemůžu.“*

Markéta se otočila a dívala se na něj, jak se chystá odejít. *„Takže to je to, co děláš. Odcházíš.“* *„To je to, co musím.“* *„Ale proč necháš, aby to bylo jinak?“*

*„Protože to není možné.“* *„Ale já jsem Markéta Bechyňská. Můžu to změnit.“* *„Ne.“* *„Proč ne?“*

*„Protože jsem Milota z Vítkovců, a když se tvůj otec dozví, že jsem tady, bude to znamenat válku.“* *„Ale já jsem Markéta Bechyňská, a když se tvůj otec dozví, že jsem tě miluji, bude to znamenat konec.“*

*„To už je konec.“* Milota se otočil a odešel. Markéta zůstala stát u okna, kde se odrážely poslední kapky deště z předchozího večera. *„Proč?“*

*„Protože jsem se vrátil, abych ti řekl, že se mi to nelze vyhnout. A teď musím odejít, než se to stane.“*

V noci, když se Markéta probudila, slyšela zvuk kroků na schodišti. Otevřela oči a viděla ho tam, jak se dívá na ni z temnoty. *„Milota.“* *„Markéta.“* *„Proč jsi tu?“*

*„Protože jsem se nemohl zbavit toho, co jsem cítil.“* *„Ale jsi odešel.“* *„Protože jsem věděl, že když se vrátím, bude to znamenat konec.“* *„Ale já tě miluji.“* *„A já tě.“*

*„Tak proč?“*

*„Tak proč necháš, aby to bylo jinak?“*

*„Protože to není možné.“*

Markéta se postavila a přitáhla ho k sobě. *„Takže to je to, co děláš. Odcházíš.“* *„To je to, co musím.“* *„Ale proč necháš, aby to bylo jinak?“*

*„Protože jsem Milota z Vítkovců.“* *„A já jsem Markéta Bechyňská.“* *„A to je všechno, co potřebuji vědět.“*

V té chvíli se dveře otevřely a do místnosti vešel její otec, arcijáhen Bechyňský. *„Markéta, kde jsi?“*

Milota se rychle schoval za záclonou. *„Markéta, jsi tam?“*

*„Ano, otec.“* *„Proč jsi neodpověděla?“*

*„Protože jsem se modlila.“* *„Proč jsi se modlila v noci?“*

*„Protože jsem se modlila za duši Miloty z Vítkovců.“*

*„Co jsi řekla?“*

*„Jsem jen dcerou Bechyňského, otec. A já se modlím za všechny, kteří padli.“*

*„Milota z Vítkovců.“* *„Ano, otec.“* *„Proč?“*

*„Protože jsem se modlila za všechny.“*

*„Markéta.“* *„Ano, otec.“* *„Proč jsi se modlila za Vítkovce?“*

*„Markéta.“* *„Ano, otec.“* *„Proč?“*

*„Protože jsem se modlila za všechny, kteří padli.“*

✦
Příběh se váže k památce zámek Bechyně Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)