Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Hanspaulka
  • Příběh: zámek Hanspaulka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Hanspaulka
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Hanspaulka

Příběh: zámek Hanspaulka
❧

„Utíkej, Terezo, hned teď, dokud ty brány ještě stojí otevřené!“

Karel přitiskl její ruku k chladnému kameni zdi. Vzduch kolem nich byl těžký vůní zralého hrozového vína a vlhkosti, která stoupala z hlubokých sklepů, kde v temnotě odpočívaly sudy. Tereza se však nepohybovala. Její prsty se křečovitě sevřely o krajku šatů, zatímco v dálce, za hranicí vinic, se ozýval hřmění děl. Válka o rakouské dědictví dorazila až sem, do ticha dejvických zahrad, a s ní přišel rozkaz, který nemohl být zpochybněn.

Karel, syn zdejšího hospodáře, s pohledem upřeným do jejích očí, jí do dlaně vložil malý stříbrný prsten. Nebyl to šperk z dvorů, ale prostý kroužek, který mu zbyl po otci. Tereza ztuhla. Byla dcerou muže, který v těchto komnatách vládne jako pán, zatímco Karel byl jen synem člověka, který dohlížel na to, aby víno v sklepech nezhnilo. Mezi nimi stála zeď vyšší než ta, která obklopovala usedlost.

„Můj otec tě nechá zabít, pokud tě tady najde,“ šeptal Karel a jeho dech hřál její tvář v chladném ranním vzduchu. „Vrať se do domu, přejmi svou roli a zapomeň, že jsem existoval. Ale slib mi, že jednou, až utichne střelba, se vrátíš k těmto vinicím.“

Tereza se prudce odvrátila. Její pohled sklouzl k hrobům starých vinných lian, které se pletly jako cizorodé žíly přes zdi. V ten moment se z hlavního domu ozval ostrý křik jejího otce. Zvuk byl jako bič, který rozšekl ticho zahrady. Tereza sebou trhala, její ramena se zvedala a klesala v rychlém rytmu. Nedala mu odpověď slovy. Místo toho ho chytila za límec kabátu a přitáhla si ho k sobě v posledním, zoufalém polibku, který chutnal po slzách a prachu z cest.

„Půjdu s tebou,“ vydechla proti jeho rtům.

Karel se zasmál, ale byl to zvuk plný hořkosti. „Kam? Do ohně? Podívej se kolem sebe, Terezo. Tento dům je tvá zlatá klec, ale pro mě je to hřbitov mých nadějí. Pokud odejdeš teď, budeš žít. Pokud zůstaneš, budeš jen ozdobou v barokním sále, zatímco já budu v zemi.“

Vzápětí se v bráně objevili vojáci v červených uniformách. Jejich boty rytmicky duněly o dláždění, zvuk byl nelítostný a mechanický. Karel ji prudce odstrčil směrem k zadnímu vchodu do domu. Tereza zakopala o kořen starého stromu v ovocném sadu a dopadla na kolena do vlhké země. Sledovala, jak Karel bez jediného ohlédnutí vyrazil vstříc vojákům, aby odvedl jejich pozornost od ní.

Viděla, jak ho jeden z nich srazil k zemi kolbou pušky. Viděla, jak jeho ruka, ta stejná, která před minutou držela její prsty, bezvládně dopadla do prachu mezi vínové keře. Nikdo z nich neřekl slovo. Jen ticho, které následovalo po rány, bylo hlouběji bolestivé než samotný boj.

Tereza zůstala v prachu, zabořená do vůně rozmačkanych hroznů a železa. Její otec ji našel až za hodinu. Netahal ji za ruku, jen jí pokynul, aby vstala a vrátila se do domu. V jeho očích nebyl hněv, jen chladný klid člověka, který právě odstranil překážku z cesty své dcery.

Netrhla se z místa hned. Prsty v zemi nahmatala něco tvrdého. Byl to ten stříbrný prsten, který jí vyklouzl z dlaně v okamžiku pádu. Zvedla ho a přitiskla si k rtům.

Minuly desetiletí. Zámek se přebudoval, vína ustoupila polím a loukám, a jména majitelů se střídala jako listy na stromech. Přesto se vypráví, že v některých nocích, když vítr zanechá v zahradách klid, lze u starých zdí u Šárecké ulice zahlédnout stín ženy. Stojí tam, kde kdysi končila vinice, a v ruce svírá malý kovový kroužek, zatímco čeká na kroky, které už nikdy nezněly.

Kdo dnes prochází kolem těchto zdí, možná pocítí zvláštní chlad v dlaních, jako by tam stále zůstal otisk někoho, kdo svou lásku nedokázal odnést pryč.

✦
Příběh se váže k památce zámek Hanspaulka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)