Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Horní Cerekev
  • Příběh: zámek Horní Cerekev

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Horní Cerekev
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Horní Cerekev

Příběh: zámek Horní Cerekev
❧

„Utíkej, Anežko, než tě uvidí tátovo lidi!“

Jan Leskovec ji držel za ruku tak pevně, až mu zbělelly klouby. Stáli v temném koutě nádvoří, kde se vlhký chlad z kamenných zdí mísil s těžkou vůní řas z blízkého rybníka. Janův dýchot byl rychlý a krátký, v očích mu plál oheň, který nepatřil do ticha noci. Anežka se přitiskla k jeho hrudi, její hedvábné šaty šustily o hrubý kámen, zvuk, který vteřinu poté zněl jako hrom.

„Neodcházím bez tebe,“ šeptala a zabořila prsty do látky jeho roucha. „Kdo mi řekl, že mě v Praze přijmou? Kdo mi zajistí místo v domě, kde nebudu jen ozdobou na stole pro tvého otce?“

Jan se zasmál, byl to zvuk plný zoufalství i naděje. Tahle tvrz, kterou jeho otec právě teď přetvářel v moderní renesanční sídlo, byla pro něho jen zlatou klecí. Každý nový oblouk, každá zdobená římská klenba, kterou Jan pomáhal navrhovat, byla jen další zdí mezi ním a dcerou místního lékárníka. Jan byl šlechtic, architekt svého vlastního věznictví; Anežka byla jen dívka, která znala jména všech bylin v okolních lesích a dokázala zlíčit bolest jedním dotykem.

„Mám pro tebe dopis. Je tam všechno. Moje slibem, mé jmění, které mi otec sice nespustí pod ruky, ale které bude tvé, jakmile se z toho domu vymaním,“ vyhrkl Jan a z kapsy vytáhl zvinutý pergamen.

V tu chvíli se z horního patra ozvalo ostré zakřičení a světlo pochodně rozřízlo tmu. Stráže s otřesnými kroky vyběhly na chodbu. Jan prudce strhl Anežku do stínu za masivní pilíř. Cítili teplo svých těl, slyšeli tlukot srdcí, který jim v uších bubnoval jako válečné bubny. Jan ji políbil do spánku, byl to polibek chutnající solí a strachem.

„Zítra v úsvitu u kostela Panny Marie,“ zašeptal jí do ucha. „Když zazvoní první zvonek, budu tam. Neodcházej z města, zůstaň u bran, dokud neuvidíš můj plášť.“

Anežka přikývla, její oči se v šeru zaleskly. Jan ji pustil a bleskově zmizel v labyrintu chodeb, které sám pomáhal tvořit. Chtěl z nich udělat místo pro krásu a světlo, ale v tu chvíli sloužily jen k tomu, aby se v nich člověk mohl schovat před pravdou.

Ráno však přišlo s mrazivým tichem. Anežka stála u kostela, prsty jí mrznly v ranním oparu, který stoupal z hladiny rybníka jako bílý přízrak. Zvon zvonil jednou, dvakrát, desetkrát. Slunce vyšlo nad střechy Horní Cerekve, ale Jan se neobjevil. Místo něj přišel její otec, tvář šedá a vyčerpaná, s prázdným pohledem.

„Je pryč, Anežko. Jeho otec ho v noci nechal uvěznit v toweru a hned poté ho poslal do vzdáleného kláštera, aby tam zapomněl na svou kætérii a na tebe. Říká, že zničil všechny dopisy.“

Anežka neplakala. Jen se pomalu otočila k renesančnímu zámku, který se v ranním světle zrcadlil v rybníku jako dokonalý obraz. Věděla, že Jan neodešel dobrovolně. Věděla, že v těch nových, krásných zdích zůstal kousek jeho duše, který nikdy nenajde cestu ven.

Když se roky později ptali, proč Anežka nikdy nebyla vdaná a proč trávila každé odpoledne procházkami kolem rybníka a pohledem na hradby, jen mlčela. Jen občas zastavila u jedné konkrétní zdi, kde byl kámen zvláštně vyhlazený, a přiložila k němu svou dlaň.

Kdo dnes prochází tichými chodbami tohoto domu, může v určitých úsecích cítit zvláštní chlad, i když je venku letní žár, a v uších mu zní tichý, zoufalý šepot, který volá jméno, které už dávno nikdo nevyřkl.

✦
Příběh se váže k památce zámek Horní Cerekev Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)