Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Jindřichov

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zámek Jindřichov
Smyšlený příběh

Příběh: Zámek Jindřichov

Příběh: Zámek Jindřichov
❧

„Utekli jsme, Eliso! Rychle, než nás v těch arkádách někdo zahlédne!“

Karel sevřel prsty štíhlou ruku dívky a táhl ji skrz chladné stíny patrových chodeb. Pod nohama jim klapalo mramorové d dilute, které v tichu zámku znělo jako údery kladiva. Eliso měla na sobě hedvábné šaty, jež při každém prudkém pohybu šustily o stěny, a její dech byl krátký a přerývaný. Zůstavali v prostoru, kde se právěteď mísily vůně čerstvé vápnové omítky z nových empírových úprav a těžký p omitting lilií z otevřených oken.

Zastavili se v koutě, kde se stín mohutného pilíře setkával s prázdnotou chodby. Karel ji přitáhl k sobě a opřel ji o studený kámen. Eliso se třásla, ale oči měla široce otevřené, upřené na tvář mladého muže, který v tomto domě neměl být ničím víc než synem správce lánů.

„Můj otec vás nechá vyprát z města, pokud vás najde v mých pokojích,“ zašeptala a její prsty se křečovitě zapíly do látky jeho hrubého kabátu.

Karel se pousmál, ale v ústech měl pachuť žvouzku a strachu. „Nechť mě vypráší. Jen ne teď. Podívej se na ty zahrady, Eliso. Vidíš ty nové cesty? Tam, u soch lvíů, je cesta volná. Pokud vyjdeme teď, stihnem řeku Osoblahu, než se probudí stráže u brány.“

Eliso se na okamžik odvrátila k oknu. Dívala se na rozlehlý park, kde v šeru stál mramorový pastýř, jako by je oba sledoval s nehybným pohledem. Věděla, že její jméno a rodový znak z Bartensteinu jsou pro jejího otce jedinou hodnotou, která má význam. Láska k synovi poddaného byla v těchto sálech považována za šílenství, za skvrnu, kterou lze smýt pouze absolutním oddělením.

„Nemůžu,“ vydechla a její hlas se zlomil. „Kdybych odešla, ztratím všechno. Domov, jméno, svou rodinu.“

Karel pustil její ruku. Pomalu, jako by se bál, že se rozpadne. „Ztratíš jen zlaté klece, Eliso. Já ti nabízím život, kde budeš spát na slámě, ale probudíš se vedle mě.“

V tu chvíli se z konce chodby ozval zvuk. Bylo to rytmické tleskání bot o dlažbu a tiché zavrčení psů. Stráže. Karel neváhal. Popadl Elisu za ramena a srazil ji do hlubokého stínu za těžkou řezbou dveří, které vedly do staré kaple Pany Marie. Vzduch zde byl těžký, voněl po starém vosku a vlhkém kameni, který pamatoval staletí předtím, než se tu postavily dnešní sály.

„Zůstaň tady,“ šeptal Karel. „Já je odvedu jinou cestou. Jdi k řece, najdi tam starý mlýn. Budu tě tam čekat do úsvitu. Pokud nepřijdeš, budu vědět, že jsi vybrala svůj svět.“

Karel vyběhl z kaple s takovou prudkostí, že dveře za ním s hlasitým duněním dopadly. Eliso zůstala stát v naprostém tichu. Slyšela jen své vlastní bušení v spáncích a vzdalující se kroky muže, který byl jediným skutečným světlem v jejím sterilním životě. Dotkla se studeného oltáře a zavřela oči. Představila si, jak běží trávou parku, jak jí vítr v cabelos a jak ji Karel chytá do náruče u břehu řeky.

Když otevřela oči, v kaple už nebyla sama. Vzduch rozřízl chladný hlas jejího otce.

„Tvoje touha byla tvou slabostí, dcero. Nyní budeš mít dost času na to, abys v tichu těchto zdí přemýšlela o tom, co znamená být dcerou tohoto domu.“

Karel na mlýně čekal tři dny. Každý z nich pozoroval cestu z Jindřichova, kde se nad parkem vznášela mlha. Eliso nikdy nepřišla.

Dnes, když lidé procházejí těmito sály a dívají se na lvy v zahradách, možná si nevšimnou, že jedna z soch v parku má prázdný pohled směřující právě k bráně. Říká se, že když je v noci ticho, v chodbách zámku stále slyšet tiché šustění hedvábí, které hledá cestu k řece, kterou nikdy nenacházela.

✦
Příběh se váže k památce Zámek Jindřichov Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)