Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Nové Hrady

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zámek Nové Hrady
Smyšlený příběh

Příběh: Zámek Nové Hrady

Příběh: Zámek Nové Hrady
❧

Když se vrhla do prázdné zámecké kaple, její šaty se chvíli stáhly o špičku nohy od vlhka podlahy, které ještě nesušilo slunce. Vzduch byl tu těžký, jako by ho někdo předtím vydechl a nechal po sobě zápach rozpuštěného kadidla a mírně zakyslé vody z pramene, který tekl pod zdmi. *Věděla, že ho tu nechali pro ni.*

„Tady jsi mi slíbila, že se vrátíš,“ zněl hlas z temnoty, který se dotkl jejího ramene jako led. Otočila se, ale světlo z otevřených dveří jen rozostřilo jeho tvář. *„Já jsem přišla, jak jsi chtěl.“* Odpověděla tiše, i když její ruce se na chvíli stiskly do pěsti.

„A co tvá rodina?“ Zeptal se a jeho hlas zněl jako šepot, který se převalil z dálky. *„Víš, že se vrátili z Prahy.“* Neřekla nic. Věděla, že by to bylo zbytečné. Před ní stál Bartholoměj z Vřesovic, hrabě Harbuvalův syn, který ji poznal už v dětství, když se jejich oči potkaly přes zámeckou zahradu plnou růží a včel. Tehdy ještě neznala, že jeho otec ji považuje za „špinavou krev“, kterou by se neměl dotýkat. Tehdy ještě neznala, že on sám ji miluje.

„Můj otec řekl, že jsi se vdávala za obchodníka z Litomyšle.“ Jeho prsty se dotkly jejího zápěstí, jako by chtěl zkontrolovat, zda je tam ještě teplo. *„To je pravda, ale on mě nezná tak, jak tě znáš ty.“* Zaváhala. *„A co ty?“*

„Můj otec mě poslal do Itálie, abych se naučil vládnout.“ Zasmál se, ale zvuk byl prázdný, jako echo po výstřelu. *„Ale ty jsi se vrátil, i když ti řekl, že tady není místo pro ženu, která nemá krev z našeho rodu.“* Jeho dlaně se uzavřely na jejím zápěstí, jako by ji chtěl uchovat před tím, co přijde.

„Mám ti něco ukázat.“ Otočil ji k oknu kaple, kde sluneční paprsky propadaly mezi mříže a osvětlovaly její tvář. *„Podívej.“* Na stěně za ní, kde nikdy před tím nikdo nesvítěl, se objevily tři slova, napsaná černou barvou, která se zdála živá: *„Zůstaň.“*

„To jsi to napsal ty?“ Zeptala se, i když věděla odpověď. *„Ne.“* Odpověděl tiše. *„To napsal můj otec, když jsem odjel. Chtěl mě zastrašit, aby jsem se nevrátil.“* Jeho prsty se stáhly z jejího zápěstí, ale jeho pohled zůstával přilnutý k jejímu. *„Ale já jsem přišel.“*

Vně zámku se ozvaly zvony z vesnice, které ozývaly jako varování. *„Musím odejít.“* Řekl a jeho hlas se změnila v šepot. *„Můj otec se vrací dnes večer.“* *„A co já?“*

„Zůstaň.“ Znovu se dotkl jejího zápěstí, tentokrát se silou, která byla více než dotekem. *„Zůstaň tady, kde tě nikdo nezná. Zůstaň, dokud se nevrátím.“* Potom se rozběhl pryč, ale předtím, než se dveře zavřely, uslyšela, jak se někde v hloubi zámku rozlomil dřevěný žebřík. Jako by někdo právě začal sestupovat.

Když se vrátila do své komnaty, našla na stole dopis. Psal ho Bartholoměj, ale jeho slova byla plná nejasností. *„Nezapomeň na slib. A nezapomeň na to, co jsem ti ukázal.“* Podpisem bylo jen jedno slovo: *„Vřesovic.“*

Ráno se probudila k zvonění dveří. V kapli už nebyla žádná vlhka, žádné stopy po jejím přítomnosti. Jen tam byl on, Bartholoměj, který se na ni díval s tváří, jako by ji viděl poprvé. *„Tvoje rodina odjíždí.“* Řekl to tiše, ale jeho hlas zněl jako výzva. *„Jsi volná.“*

„A co ty?“ Zeptala se, i když už věděla odpověď.

„Můj otec mě poslal do války.“ Odpověděl bez výrazu. *„Ale já se vracím.“* Jeho pohled se zaměřil na okno, kde se začaly valit první dešťové kapky. *„A když se vrátím, přivedu tě sem. Do této kaple.“*

Když se dveře zavřely za ním, zůstala sama s tím, co jí zbylo. S tím, že Bartholomějův otec se vrací, a že mezi nimi je nejen vzdálenost, ale i to, co mezi nimi nikdy nebude možné překonat. S tím, že v té kapli už nikdy nebude sama. A s tím, že její jméno, které nikdy neslyšelo, se bude šeptat mezi zdmi, dokud nezmizí poslední stopy po nich.

A když se podívala na stěnu, kde byla napsána slova *„Zůstaň“*, viděla, že se nad nimi objevily další. *„Nevydej se.“*

✦
Příběh se váže k památce Zámek Nové Hrady Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)