Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Opava
  • Příběh: zámek Opava

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Opava
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Opava

Příběh: zámek Opava
❧

Když se vrhla do jeho paží, jeho ruce se stáhly jako zpevněné oceli a na chvíli se zdálo, že ji odtáhne. Ale pak se jenom zadržely, prsty se mu utvrdily na její ramenou, jako by se bály, že ji uvolní a ona zmizí do tmavých chodeb pod hradem. *„Nech mi to, Přemyslu,“* šeptala, a její dech byl horký jako víno z opavských sklepů, které tu někdo už dávno zapomněl. *„Nech mi to, ať se podíváš, kam jde.“*

Za nimi se zavírala dveře, které nikdo před nimi neotevřel. Byly zdobené kovářskou prací – červené žíly železa se vinuly jako krevní cévy do stropu, kde visel štít s černým orlem. *„To je komnata, kde se rozhodovalo o životě a smrti,“* promluvil on, kníže Přemysl, a jeho hlas se třepotal jako listí v podzimním větru. *„A tady…“* Pokrčil ramenem směrem k oknu, které bylo tak úzké, že by se skrz něj vešlo jen dítě. *„Tady se scházeli ti, kteří měli zradit.“*

„Ty jsi zradil?“ zeptala se ona, její jméno bylo jako šepot v knihovně – Jadwiga. Jejich oči se setkaly v zrcadle, které viselo na stěně, ale zrcadlo neukázalo jejich tváře, jen černou díru za nimi. *„Nechci zradit,“* odpověděl. *„Ale jak mám nechat, aby mě zabili, když vím, že můj otec má pravdu?“*

Věděla, že mluví o válce, která přicházela jako bouře z východních hor. O válce, která už dávno nehovořila o hranicích, ale o čistých polích a vykořeněných rodinách. Jadwiga se posadila na okenní prah, kde se ještě zachovala stará omítka s výjevem lva, a poškrábala prstem po zdi. *„Tady vůně je jiná než v mých komnatách,“* řekla. *„Páchne to na staré papíry a na krev.“*

„To je vůně historie,“ řekl on a přitáhl ji k sobě. *„A historie se tu neustále opakuje.“*

Za oknem se valily mraky, jako by se hned zítra rozzářilo slunce a pak se zase zatemní. Jadwiga se podívala dolů na náměstí, kde se lidé shromažďovali před městskými branami. *„Tam jsou ti, kteří čekají na zprávu,“* řekla. *„A ti, kteří už vědí, že ji nedostanou.“*

„Myslíš, že bych mohl odjet?“ zeptal se Přemysl, a jeho ruce se opět utvrdily na jejích ramenou. *„A nevrátit se?“*

„Nevíš, že tvoje rodina ti to zakázala?“ odpověděla Jadwiga, a její hlas se ztlumil. *„Tvoje matka ti poslala posla s mečem.“*

„To byl jenom varování,“ odsekl on. *„A já jsem varování ignoroval.“*

Za nimi se dveře opět otevíraly, tentokrát s hlučným skřekem, který se rozlil po chodbách jako výstřel z praku. *„Přemyslu!“* volal někdo nahlas, a jeho hlas se zdál být plný zoufalství. *„Přemyslu, nechoď!“*

Jadwiga se otočila a viděla, jak se v chodbě objevuje stín – vysoký, v černé rouše, s mečem, který leskl jako měsíční světlo. *„To je tvoje rodina,“* řekla tiše. *„A oni ti neodpustí, že jsi přišel sem.“*

„Nebudu se vrátit bez tebe,“ řekl Přemysl a přitáhl ji k sobě ještě pevněji. *„Ať se stane cokoliv.“*

Stín se blížil, a s ním i ticho, které bylo tak hluboké, že se zdálo, jako by se čas zastavil. *„Přemyslu, nech mě jít,“* šeptala Jadwiga. *„Jdi s nimi, ať se ti podaří uniknout.“*

„Nechci nikoho mít bez sebe,“ odpověděl on a políbil ji na tvář, kde se ještě zachovala stopy z dávné rány. *„Pamatuj si, kde jsme byli.“*

Když se dveře zavřely za nimi, zanechaly jenom jednu věc – vůni starého papíru a kreve, která se tu nechala. A když se Přemysl a Jadwiga od sebe oddělili, zůstalo mezi nimi jen jedno tajemství – tajemství, které se nikdy neodhalí, ale které se tu stále cítí, jako by se nikdy nezmizelo.

Dnes, když se někdo podívá na zdi Müllerova domu, může cítit, jak se zde ještě vzduch hýbe, jako by někdo dýchal. A když se podívá na okno, které už není, může si představit, jak se zde dvě lásky potkaly a rozloučily se navždy.

✦
Příběh se váže k památce zámek Opava Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)