Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Studená
  • Příběh: zámek Studená

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Studená
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Studená

Příběh: zámek Studená
❧

„Utečte, prosím vás, hned teď!“ zašeptal Antonín a jeho prsty se křečovitě sevřely kolem jemné dlaně Anny. Stáli v hlubokém stínu východního průčelí, kde chladný žulový kámen v přízemí pohlcoval zbytky denního tepla. Nad nimi se tyčily bílé sloupy klasicistického řádu, které v šeru vypadaly jako strážní mříže oddělující je od světa, do kterého už nikdy nemohli společně patřit.

Anna neuhýbala. Její pohled byl upřený do tváře mladého správce lánů, který pro ni byl jediným skutečným domovem, přestože její rod se v těchto komnatách cítil jako pánové stvoření. Třesoucí se rty se rozestoupily, ale slova zůstala uvězněna v hrdle. Místo nich jen pevněji stiskla jeho ruku, až jí zbělelala kůže.

„Můj otec už podepsal smlouvu o mém sňatku,“ vydechla konečně, a hlas se jí zlomil jako suchá větvička. „Zítra ráno odjíždím do Vídně. Neznám toho muže, Antoníne, ale v mých očích vidím jen jeho pečetní prsten, který mě přiváže k cizímu jménu.“

Antonín prudce otáčil hlavou k severní straně, kde se budova zámku spojovala s řadou domů. Slyšel tam dopad těžkých bot o dlažbu a tlumený hlasy sloužících. Vzduchem se nesla vůně vlhkého borovicového lesa a čerstvého pracha z blízkého pivovara, která v tu chvíli působila jako pach připomínka všeho, co mu bylo odepřeno. On byl jen synem země, ona byla dcerou mramoru a štuku. Mezi nimi stála propast, kterou žádný most z lidských slov nedokázal překlenout.

„Pojďte se mnou do lesa,“ naléhal Antonín a přitáhl ji k sobě. „Tam, kde končí zahrady a začínají cesty, které nevedou k žádnému panovníkovi. Můžeme zmizet před úsvitem. Zůstane nám jen to, co máme v srdcích, a ticho těchto kopců.“

Anna se na okamžik podívala vzhůru na půlkruhové frontony nad okny prvního patra. Tam, v těch vysokých místnostech, ji čekaly hedvábné šaty a zlaté klece. Pak znovu pohlédla do jeho očí, v nichž plála naděje smíšená s děsem. Pomalu zvedla ruku a dotkla se jeho tváře, prsty přejela po hrubé kůži jeho líců, která byla v kontrastu s její jemností.

„Kdo by nás hledal v takové dálce?“ zašeptala.

V ten moment se z vnitřního dvora ozval ostrý zvuk kovového klíče otáčejícího se v zámku. Oba ztuhli. Antonín instinktivně zaslonil Annu svým tělem, aby ji schoval před pohledem z oken. Slyšeli kroky, které se blížily k východní fasádě, rytmické a neúprosné.

„Musím jít,“ vyhrkla Anna a prudce se od něj odtrhla. „Kdyby nás našli teď, nebudou vás jen vyhodit ze statku. Zničí vás.“

„Neopustte mě takto!“ vyhrkl Antonín, ale ona už udělala první krok zpět k vchodovým dveřím.

Zastavila se jen jednou. Neotočila se, ale její ramena se třásla v tichém pláči. „Hledejte mě v lískových alejích, až bude jaro. Pokud se vracím, vracím se jako stín, ale pokud zůstanu v té Vídni, hledejte mě v tichu těchto zdí.“

Zůstal tam stát sám. Vzduch kolem něj ztěžkl a stala se z něj ledová stěna. Sledoval, jak mizí v temnotě chodeb, zatímco nad nímvalbová střecha zámku Studená pohlcovala poslední zbytky světla. Antonín neodešel. Zůstal stát u těch žulových ostění, dokud mu nohy nezkameněly chladem, a v dlani stále cítil teplo její kůže.

Nikdy už ji v lískových alejích nenašel. Jen každého roku v době, kdy rozkvétají první květy, se v horních patrech zámku, u oken s rovnými frontony, objevuje postava ženy, která hledí k severu a čeká na někoho, kdo už dávno přestal volat.

✦
Příběh se váže k památce zámek Studená Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)