Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Teplice
  • Příběh: zámek Teplice

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zámek Teplice
Smyšlený příběh

Příběh: zámek Teplice

Příběh: zámek Teplice
❧

Kus těžkého dubového dřeva dopadl s tupou ránou na kamennou podlahu a odletující jiskry na okamžik osvětlily tvář mladé jeptišky. Kateřina stiskla rty tak silně, až z nich zmizela všechna krev, a nepřestávala svírat těžký železný klíč. V okenním výklenku profukoval ostrý severní vítr a přinášel s sebou zápach spáleného dřeva a blížícího se cizího vojska.

Venku na nádvoří hřměly podkovy cizích koní a cinkot železných zbrojí ohlašoval příchod mužů, kteří nepřicházeli s modlitbou na rtech. Zdi starého kláštera, kdysi útočiště ticha a zbožného rozjímání, se otřásaly pod náporem doby, jež neznala slitování. Kateřina však nenaslouchala dusotu kopyt, nýbrž tichému kroku na schodišti za jejími zády.

Dveře se rozletěly a v nich stál Prokop. Na hrudi měl zbroj potřísněnou prachem a zaschlou krví, jeho obličej byl pobledlý a dech přerývaný. Patřil k vojsku, které mělo toto místo obránit, ale zrada vlastních řad proměnila naději v dým.

„Musíš odejít, než zapálí i tuto věž,“ vyrazil ze sebe Prokop a jeho ruka křečovitě sevřela rukojeť meče. Přešel místnost dvěma dlouhými kroky a stanul tak blízko, že Kateřina ucítila chlad jeho oceli a vůni potu a koňské kůže.

„Kam bych utíkala, když svět venku hoří?“ odpověděla šeptem a zvedla k němu pohled plný vzdoru. „Tento klášter byl mým domovem a teď se stává mým hrobem. Ty jsi přísahal, že nás ochráníš.“

„Přísahal jsem tobě, ne těmto zdem,“ zavrčel Prokop a v jeho hlase se zračilo zoufalství. Natáhl ruku, aby se dotkl její tváře, ale v poslední chvíli ji zastavil ve vzduchu, jako by si uvědomil propast mezi jejich osudy. On byl mužem meče a krve, ona nevěstou boží, rozděleni svatými sliby a hradbami, které právě padaly k zemi.

Zvenčí se ozvalo hlučné zabouchání na těžkou bránu a řinčení zbraní doprovázené výkřiky v cizím jazyku. Čas vyměřený jejich tajným setkáním se zhroutil do pouhých vteřin.

Prokop popadl Kateřinu za zápěstí, nikoliv hrubě, ale s naléhavostí člověka, který ztrácí to jediné čisté v rozvrácené zemi. „V podzemí pod kaplí je stará chodba. Vede ven za hradby, k horkým pramenům, kde se ztratíš v páře a tichu. Utíkej tam a neohlížej se.“

„A co ty?“ zeptala se a prsty se jí křečovitě zabořily do jeho koženého kabátce.

„Já musím zůstat a zdržet je,“ odvětil s chladným úsměvem, v němž nebyla radost, jen nezvratný rozsudek. Sklonil hlavu a jeho rty se na pouhý zlomek vteřiny dotkly jejích vlasů, provoněných sušenými bylinkami z klášterní zahrady. Pak ji rázně odtlačil ke stěně, kde se v šeru otevíral úzký vstup do kamenného schodiště.

Kateřina couvala do tmy a sledovala, jak se Prokop otáčí zády a jde vstříc otevřeným dveřím, za nimiž už teskně hřměly rány do dřeva. Vlna horké páry stoupající z hlubokých pramenů pod základy hradu naplnila vzduch a utlumila všechny zvuky. Když se brána s třeskem prolomila dovnitř, její nohy už klesaly po studených kamenech dolů do hlubin, zatímco nahoře zazněl první úder meče do meče.

Léta plynula, zdi benediktinského svatostánku se proměnily v pevný hrad a později v honosný zámek, kde páni v sametu a hedvábí hodovali nad poháry vína. Mnozí noví obyvatelé prohlašovali toto místo za své, ale v horkých podzemních chodbách a kolem starých pramenů zůstalo něco, co žádný majitel nikdy nevyplatil zlatem. Dodnes, když nad zámeckým náměstím utichne všechen denní shon a z hlubin vystoupá bílá pára teplických pramenů, nese se chladným večerním vzduchem jemná vůně klášterních bylin a tichý zvuk kroku, který marně hledá cestu zpět.

✦
Příběh se váže k památce zámek Teplice Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)