Příběh: zámek Zdiby
Slzy stékaly po tváři Anny Marie, dcery zemana, zatímco stála v chladném sklepení zámku Zdiby a naslouchala slovům Jana Kryštofa, syna pivovarníka, který jí říkal, že jejich láska je odsouzena k zániku. Jan Kryštof měl být zasnouben s dcerou bohatého obchodníka z Prahy a jejich rodiče by nikdy nesouhlasili se sňatkem mezi nimi.
Anna Marie se otřela rukávem a zhluboka se nadechla, aby potlačila své emoce. Vzápětí se její pohled setkal s pohledem Jana Kryštofa a ona viděla, že i on se snaží skrývat své city. V tom okamžiku se mezi nimi vytvořila taková intenzita, že zdálo se, jako by celý zámek kolem nich zmizel.
Jan Kryštof vzal Annu Marii za ruku a vedl ji ke dveřím sklepení. Venku je čekal krásný barokní zámecký park, který byl plný barevných květin a zpívajících ptáků. Když procházeli po cestě, Jan Kryštof jí vyprávěl o svých snech a plánech, které měli spolu, ale Anna Marie věděla, že to vše jsou jen iluze.
Náhle se ozvalo zahřmění a na nebe se spustila průtrž mračen. Jan Kryštof a Anna Marie se schovali pod blízkou lípou a dívali se, jak déšť zmáhá květiny a zpívající ptáci hledají úkryt. V tom okamžiku se Jan Kryštof otočil k Anně Marii a řekl: "I když nás osud rozdělí, moje láska k tobě zůstane navždy."
Anna Marie se na něj podívala a viděla, že jeho oči jsou plné slz. Vzápětí se k němu přitiskla a on ji objal. Déšť kolem nich vytvářel jakousi magickou atmosféru, která je spojovala ještě více.
Když déšť přestal, Jan Kryštof a Anna Marie se rozešli, aniž by věděli, zda se ještě někdy uvidí. Anna Marie se vrátila do sklepení, kde na ni čekala její služba, a Jan Kryštof odešel do pivovaru, kde ho čekaly povinnosti.
Dny ubíhaly a Anna Marie slyšela, že Jan Kryštof se oženil s dcerou bohatého obchodníka. Ona sama zůstala v zámku, kde sloužila jako komorná, a denně procházela místy, kde se s Janem Kryštofem setkávala. Každý den cítila stejnou bolest a stejnou touhu, ale věděla, že jejich láska je už pouze vzpomínkou.
Letité stromy v zámeckém parku vyrostly do obrovských výšek a jejich kořeny pronikly hluboko do země, jako by chtěly uchovat tajemství dvou mladých lidí, kteří se před lety tam setkali. A když vítr foukal zámeckými chodbami, zdálo se, že šeptá jméno Anny Marie, jako by hledal odpověď na otázku, zda jejich láska zůstala navždy zapomenuta v těch místech.