Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zeyerova Vila
  • Příběh: Zeyerova vila

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zeyerova vila
Smyšlený příběh

Příběh: Zeyerova vila

Příběh: Zeyerova vila
❧

Prsty paní Anny svíraly okraj koženého hřbetu tak silně, až jí zbělely klouby na rukou a pod nehty se objevily červené půlměsíce od mrazivého tlaku. Inkoust na stole ještě neuschl, leskl se pod plamenem svíce jako čerstvá krev a odrážel stíny, které se podivně kroutily na bíle omítnuté stěně. V domě pod starou královskou oborou vládlo ticho, které nebylo prázdné; tísnilo v sobě skřípění hnědých dřevěných prken na balkóně a vzdálené, tlumené údery koňských kopyt na zmrzlé zemi libocké cesty.

Otočila hlavu ke dveřím vedoucím do zahrady, kde ve tmě stál onen malý zahradní domek z kamene a trámů, který před lety vlastníma rukama sroubil sám spisovatel Julius. V této chvíli ale nebylo slyšet větru v korunách stromů, nýbrž tiché, pravidelné šoupání. Kdosi venku obracel stránky. Znělo to tak zřetelně, jako by neznámý čtenář stál přímo za tenkým sklem okna, přestože venkovní teploměr ukazoval hluboké mrazy a sníh v zahradě ležel netknutý, hladký a bílý jako čerstvě vyprané plátno.

Paní Anna Lauermannová, žena pevných zásad a milovnice vzácných knih, pomalu vstala od stolu. Podlahová deska pod její botou hlasitě zaskřípěla. Pohledem zkontrolovala těžkou bednu v rohu místnosti, kde byly uloženy svazky národního buditele Josefa Jungmanna. Všechno leželo na svém místě, svázané kůží, pečetěné časem. Přesto měla na krku husí kůži a v ústech pocit starého železa. Někdo v téhle tiché chvíli pročítal knihu, kterou ona sama před rokem zamkla do skříně a klíč nosila pověšený na stuze pod šaty.

Svíčka prskla. Plamen se na zlomek vteřiny zbarvil do podivné, modravé barvy, jako když do ohně padne špetka soli. Anna udělala krok k oknu, které směřovalo k severozápadu, kde se nad svahy zvedaly temné siluety stromů. Sklo bylo zamlžené, ale uprostřed se tvořil čistý, kruhový průzor, jako by na něj zvenčí dýchala lidská tvář.

Venku pod římsou jižního štítu, kde v kamenném reliéfu bděla Panna Maria nad celým stavením, se mihnul stín. Nebyl to stín kočky ani toulavého psa z vesnice. Měl lidskou podobu, štíhlou, v dlouhém kabátě s límcem zvednutým až k uším, přesně tak, jaká bývala podoba básníka Julia Zeyera, když se sem vracel z jihočeských Vodňan před svým skonem. Jenže Julius Zeyer zemřel v Praze před mnoha lety a jeho tělo bylo spolehlivě uloženo v chladné zemi.

Odsunula západku a otevřela okno. Dovnitř vnikl ostrý, ledový pach starého papíru smíchaný s vůní vlhké hlíny a tlejícího listí, přestože byla zima a všechno mělo být promrzlé na kost. Na parapetu ležel drobný předmět. Byla to záložka utkaná z hedvábí, kterou paní Anna vložila do třetího dílu básnické knihy Vyšehrad. Byla vlhká, jako by ji někdo právě vytáhl z hluboké tůně pod vodní hladinou.

V tu chvíli se z hloubi zahrady, od zděného altánu u západního plotu, ozvalo tiché, kovové cvaknutí. Zámeček, který měl být bezpečně uzamčený masivním železným klíčem, povolil. Dveře altánu se pootevřely na škvíru a zevnitř, skrze úzký pruh světla vycházejícího bůhvíproč z prázdné tmy uvnitř domku, vykoukl dlouhý, tenký pruh papíru. Trčel ven jako jazyk, na kterém byly inkoustem napsané řádky, jež tam před spaním rozhodně nebyly.

Anna vyběhla ven jen v domácím kabátku, bosýma nohama šlapala do hlubokého, ledového sněhu, ale chlad vůbec necítila. Její srdce tlouklo v hrdle jako splašený pták. Doběhla ke dveřím altánu, strhla je dokořán a vpadla dovnitř.

Uvnitř nebyl nikdo. Jen prach, starý ponk a stůl, na kterém ležel rozevřený notes. Světlo svíce ji sem sice nenavedlo, ale papír zářil vlastním, slabým svitem. Na stránce byl jediný verš, napsaný rukopisem, který znala nazpaměť ze všech starých dopisů. A pod ním byl připsán dnešní datum a čas, který nastane až za dvě hodiny.

Dveře altánu se za ní s hlasitým bouchnutím samy od sebe zabouchly a venkovní západka zapadla do oka s takovou silou, až zdivo kolem ní sesypalo kousek staré omítky.

Když ji následujícího rána nalezli sousedé z Liboce promrzlou u zamčeného altánu, klíč visel na svém obvyklém místě uvnitř domu a na sněhu kolem stavby nebyly jediné lidské stopní stopy. Dům pod oborou Hvězda si své tajemství nechal pro sebe, ale bílé zdi vily dodnes stojí nad svahy, jako by na někoho netrpělivě čekaly s otevřenou knihou.

✦
Příběh se váže k památce Zeyerova vila Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)