Nie sme doma

ursiny stereoOtec umírá, syn dospívá. A Havrana zase nikdo nevyvenčil. Za okny bytu na bratislavské Fedákově ulici běží čas. Tichá domácnost pulzuje bigbítem, konflikty i otázkami, o nichž se těžko mluví a o něco snáz… snad… píše. Jak daleko může být z pokoje do pokoje? Od muže k chlapci a od chlapce k muži? A jak tuto vzdálenost překlenout, keď času je málo a voda stúpa?Dopisy, které si osmačtyřicetiletý kultovní slovenský hudebník a dokumentarista Dežo Ursiny (1947-1995) a jeho sedmnáctiletý syn Jakub (1977) posílali přes chodbu svého bytu, poté co se Jakub k otci nastěhoval, jsou pokusem sžít se a najít ve svém soužití harmonii, nezůstat si při vědomí Dežovy smrtelné nemoci nic dlužní. S odvahou otevírat osobní a bolavá témata a v touze zůstat upřímní a pravdiví se v nich oba pisatelé vyznávají ze svých strachů, závislostí i nadějí, odkrývají svou zranitelnost i schopnost zraňovat, zakoušejí jeden v druhém vlastní konečnost i nekonečnost.Korespondenci, vydanou pod názvem „Ahoj Tato – Milý Kubo“, provázkovská inscenace mísí s Dežovými zápisky a s živě hranými písněmi bez refrénů, v nichž „bratislavský John Lennon“ nezaměnitelným způsobem deklamoval texty plné všednosti, smutku i touhy po svobodě. Rozeznívá drsně křehký svět mužské intimity a zve k zaposlouchání se do (dis)harmonií vztahů s těmi, kdo jsou nám nejblíž.V inscenaci je použitá hudba Deža Ursinyho s texty Ivana Štrpky.Pro zvýraznění režijního záměru herci na jevišti kouří cigarety.Anna Davidová (1984) se díky své snivé režijní poetice a temperamentní obrazivosti zařadila mezi nejvýraznější režijní talenty mladé generace. Coby režisérka na volné noze a v letech 2019 až 2021 pak i umělecká šéfka, která zásadně přispěla k současné podobě divadla na Zelném trhu, vytvořila na Provázku řadu inscenací nadšeně přijímaných odbornou veřejností i diváky. Získala Cenu divadelní kritiky v kategorii Talent roku.