Letní obytný dům se rozprostírá v Sezimově Ústí u soutoku Lužnice a Kozského potoka. Edvard Beneš a jeho manželka Hana si jej nechali postavit v letech 1930–1931 podle projektu architekta Petra Kropáčka. Stavba vycházela z inspirace jihofrancouzskou architekturou – charakterizovala ji nízká střecha, světlé místnosti s velkými okny a hladké zdi. V prvních letech byla vila průběžně upravována: přidána obloučkovitá lodžie, která stínila terasu, přistavěno křídlo se sallou terrenou a provozní dvůr se proměnil v reprezentativní patio s altánem. Poté, co Beneš nastoupil do funkce prezidenta, vznikla na okraji pozemku také správní vila pro domovníka a kancelář jeho tajemníka.

Vila se stala prvním skutečným domovem manželů Benešových. Odpočívali zde a scházeli se s přáteli, mezi nimiž byli jejich nejbližší sousedé – diplomat Ludvík Strimpl s rodinou a politik Zdeněk Fierlinger s manželkou Olgou. Domácnost navštěvovaly také výrazné osobnosti té doby, například Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou nebo Jan Masaryk. V říjnu 1938, kdy Beneš odešel do exilu, spravoval vilu správce Jan Krs. V dubnu 1939 ji obsadila německá okupační moc a doslova ji vydrancovala – zmizely rozsáhlá knihovna, nábytek, umělecká díla a oděvy. Vila poté sloužila jako velitelství Wehrmachtu a ubytovna pro zraněné vojáky. Po válce se z původního vybavení vrátilo jen velmi málo.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Beneš uchýlil na svou vilu, kde v červnu podal demisi. Zde také po zhoršení zdraví zemřel 3. září 1948. Manželka Hana vilu obývala do podzimu téhož roku a ve své závěti ji odkázala Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře, aby v ní vytvořilo pietný památník. V roce 1975 ji převzal Okresní národní výbor a později Úřad předsednictva vlády, který ji používal pro rekreaci státních činitelů. Při těchto úpravách byly původní interiéry zničeny – vybourány příčky a nahrazen celek nový, tehdejší moderním nábytkem.

V letech 2006–2009 proběhla komplexní rekonstrukce, která vile vrátila původní podobu. Byl navrácen autentický nábytek a vytvořeny kopie původních interiérových prvků. Od roku 2009 je villa veřejnosti přístupna, zpočátku poslední víkend v měsíci. Od roku 2018 se návštěvní dny rozšířily – vila je otevřena každý pátek až neděli od dubna do října ve spolupráci s Národním muzeem. Od července 2023 je zpřístupňována jako součást spojeného návštěvnického okruhu s Památníkem dr. Edvarda Beneše za vstupné. Husitské muzeum provozuje vedle vily od roku 2005 Památník s uměleckým nábytkem a autentickými předměty z Benešova mobiliáře.

Zahradu vily navrhoval Otokar Fierlinger, bratr politika Zdeňka Fierlinger. Kompozice vychází z anglické krajinářské tradice a kombinuje zeleň s malými stavebními prvky – pergolami a altány. Zahrada byla postupně rozšiřována během 30. let nákupem sousedních pozemků.