Bývalý zámek Hukovice, který dnes stojí ve středu vesnice, je nemovitostí, jež již nevzbuzuje zámecké dojmy. Po necitlivé přestavbě své historické rysy ztratil a změnil se v bytový dům. A přesto - či právě proto - zaslouží pozornost.

První zmínka o vsi Hukovice pochází z roku 1411, kdy se v písemnostech jmenuje Lacek z Kravař. Byla součástí štramberského panství. V průběhu 15. století se majitelé střídali: okolo roku 1433 sídlili zde Bedřich z Polouvsí s manželkou Markétou z Těšic, v roce 1447 pak Kateřina z Hukovic s manželem Alešem z Riesenburka. V této době se předpokládá vznik tvrze, která byla předchůdcem pozdějšího zámku. Kolem roku 1460 se Hukovice osamostatnily od štramberského panství.

V 16. století pokračovala řada majitelů. Na počátku věku je zmiňován rod Ochabců, v roce 1516 statek převzal Zikmund Sedlnický z Choltic. Poprvé s konkrétním popisem se tvrz se dvorem objevuje v písemnostech k roku 1551. Po roce 1608 ji vlastnil Maxmilián z Dietrichštejna, který ji brzy prodal Jiřímu Bergovi z Bergu. Po Bergově smrti roku 1618 spravoval majetek jeho zeť Jan Kryštof Orlík z Lažiska. V roce 1651 statek koupil Jan Niklas Reiter z Hornberka, v roce 1670 jej převzal jeho synovec Jan Bedřich Reiter.

Zásadní změna přišla v roce 1697, kdy Jan Arnošt z Tetzlern koupil Hukovice a nechal tvrz přestavět na barokní zámek. Tato přestavba odpovídala tehdejšímu trendu, kdy se feudální sídla transformovala z pevnostních staveb na rafinované rezidence šlechtických rodů. V roce 1789 zámek připadl jako odúmrť olomouckému biskupství, jež jej však brzy prodalo. V roce 1792 jej zakoupil Karel Čejka z Badenfeldu, majitel fulneckého panství.

Pod správou Čejků zámek dále prošel úpravami. Po bitvě u Slavkova sloužil jako lazaret. V roce 1806 jej zdědil Čejkův syn Karel Josef, jenž jej vlastnil až do roku 1860. V roce 1863 se Čejkova dcera Leonie vdala a statek přešel na Skrbenské z Hříště. V Hukovicích se 12. ledna 1863 narodil Jan Evangelista Lev Skrbenský z Hříště, pozdější pražský arcibiskup a poslední šlechtický arcibiskup. Ten později v Hukovicích obnovil samostatnou katolickou faru. V roce 1877 statek odkoupil Josef Heissig.

Po první světové válce jej nabyla rodina Nováčkova, která jej nechala opravit a zmodernizovat. To byl poslední čas, kdy se mu věnovala péče. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a přešel pod správu zemědělského státku, který se o jeho údržbu nestaral. Postupně chátrá, až v následujících letech prošel další přestavbou, z níž vzešly bytové jednotky. V devadesátých letech 20. století jej získali zpět původní majitelé. Dvůr se nyní užívá k hospodářským účelům, v samotném objektu zámku zůstávají bytové jednotky.

Návštěvník nemusí bývalý zámek hned poznat, přestože stojí uprostřed vesnice. Jeho architektura a osud vypráví příběh české šlechty.